 |
||||||||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
30.4. -5. 5.2007 |
ARCHIVVerše pro Jiřinu ŠvorcovouV novinách mne zaujala zpráva, že „národní umělkyně“ Jiřina Švorcová recitovala na komunistické švancparádě v „Pakulu“ verše nedávno zesnulého básníka Egona Bondyho. Mám z toho radost, protože patřím k upřímným obdivovatelům básníkovy tvorby (to druhé říkám bez ironie). Jen mám obavu, zda si národní umělkyně vybrala ty správné básničky. Proto jí zde dávám k dispozici některé, co mi pro ni a pro příležitost, u níž zazněly, připadají zvlášť vhodné. Nepředstírám přitom, že jde o reprezentativní výběr z básníkova díla. Je účelový, ale jsem přesvědčen, že v nejlepším slova smyslu. VELKÁ KNIHA: Nad Kremlem na eroplánu lítá Stalin v županu po ránu Jeho hlava sivá již vítr ovívá též letecké brýle mívá V eroplánu sedí jak si hrají hledí polární mědvědi U veliká dálka vidí Vodseďálka an čte Vítězslava Hálka Slzu skrývá v oku hned je mu do skoku Vánoční strom republiky Pod Vánočním stromem Republiky žrali dva esenbáci fíky přivezený z Afriky Stáli tam voba na mraze přes den napadaly po Praze na sníh saze Pak přišel primátor Vacek a mluvil jeden tajnej za ním hulil nakonec se ulil Pamatujete si soudruzi na ty předválečný hrůzy kdy všechno měli jen ti druzí? … Nedaleko dveří poletuje peří zatím se k večeři šeří Sestra nudle měří možná že snad věří že venku na keři je korejské příměří A jedna apolitická, lyrické čtyřverší, které by ovšem v ústech národní umělkyně zněla zvlášť kouzelně: Včera v neděli mě hrozně svrbělo v prdeli Bylo to od toho že jsem žral mnoho Teď něco lidové lyriky s lehce budovatelským nádechem: Hořovice Hořovice vy se mi líbíte velice pečou se tam vdolky jsou tam hezký holky z traktorový stanice … Máme v družstvu kombajny a v lese dva hajný Kombajny dělají práci hajní honějí sedláci Jenom počkejte hnojáci pytlačit se nevyplácí … Sousede sousede mám tu něco pro tebe Na kopci stojí kráva která je zdravá Ať ji soudruh Bína zavře do kravína … Vezmu si pistolku zastřelim tu holku střelim ji po hlavě že nedala krávě že nedala krávě šmolku … Já jsem holka ze družstva ze družstva mě bys jen tak neuštval neuštval já si vezmu předsedu předsedu ten je pořád vepředu vepředu … Kolena kolena vy jste má já vás nevyměním ani vás nestřelím ani za dva ani za dva zlatý jak vy jste kulatý A nakonec LEGENDY: V Sakenu Když je v Sakenu jaro, sklízí se bohatá kukuřice. Dívky pokryté pestrými lidově-uměleckými šátky rozprávějí se starci o umělém hnojení. Toto spočívá v tom, v čem je síla Sakenu a jeho horská krása. Cesta v Saken je stejně nepohodlná koňmo jako v přípřeži. Starci žijí ještě ve starých časech. Tekoucí zručeje osvěžují údolí. Na kopcích se pasou skopci. Agronomové jsou veselí. Zpívají mnoho písní. Na horách stojí veliký Stalin a drží pod pažemi Kreml. Za ním mé rodné Hradčany. Všichni je mají rádi, ač pocházím z tak chudé země. Mé jaro! Opět nadchází podzim. Kukuřice je potravou Sovětského svazu. Zakopaná prdel Jeroným byl mladý a statný muž. Hledal léčivé byliny a sbíral je ku prodeji. Měl dva syny a dvě dcery a bydlil o samotě na kraji hlubokého lesa. Jednou, když sbíral květ šafránu, skočil na něj se stromu lesní ďábel a trhal ho. Ačkoli Jeroným vyvázl životem, přece mu hejkal utrhl prdel. Tuto pak odnesl do svého doupěte a na skrytém místě ji zakopal. Od té doby se říká, že je v tomto lese zakopaná prdel. Les Jednoho dne zbloudila Natalie v hlubokém lese. Nemohouc najíti cesty domů, vylezla na vysoký strom, aby přenocovala. V noci přišel pod strom muž a volal na Natalii, aby slezla. Natalie se však bála a zůstala na stromě. Ráno nalezla cestu domů. Byl to sám Stalin. 5. května 2007 |
|
|