ARCHIV

Už jsou zase na koni

Komunistická oslava Prvního máje byla jako obvykle nejmohutnější ze všech. Důvody jsou nasnadě. Především: zatímco normální trochu starší člověk má za čtyřicet let jejich vlády vypracovaný reflex se na Prvního máje někam zašít, na komunisty působí svátek pracujících jako červená žárovka na Pavlovova psa, tj. povzbudivě.

Ale neměli bychom to bagatelizovat. Internetové čtenářské diskuse (i na lidovkách.cz) svědčí jednoznačně o tom, že komunisté dnes v některých ne nepodstatných věcech mluví z duše spoustě lidí, kteří by se k nim dřív nehlásili. Především v tom, jak odmítají, řečeno jejich žargonem, „poklonkování před USA“ všeobecně a ve věci radarové základny zvláště. Jde o stálou součást komunistické propagandy od druhé poloviny čtyřicátých let, dnes s ní v podstatě souzní i vládní Strana zelených.

Předseda Filip obohatil své vystoupení několika kouzelnými formulacemi. Tak například: „Nezavlékejte ČR do náručí Spojených států. My jsme součást EU, my jsme součást evropské rodiny.“ Ejhle, Evropan! Obávám se, že vlna sympatií k EU je jen přechodná, konečná stanice by mohla být stejná jako výchozí: „my jsme součást tábora míru a socialismu, my jsme součást rodiny socialistických/slovanských (nehodící se škrtněte) států v čele se SSSR, přesněji řečeno Ruskou federací.“

Anebo: servilní média prý budou za státní peníze propagovat (americký) radar, proti němuž je 70% občanů. To je pozoruhodné hned z dvojího hlediska: za prvé – v představách pana Filipa a spol. může někdo provozovat tak pošetilou činnost, jako hlásat názory odlišné od 70% lidí, jen za prachy. A za druhé: zase je to střiženo podle známého mustru: hrstka zrádců a zaprodanců má tu drzost za mrzký peníz západních imperialistů zastávat názory, které odsuzuje drtivá většina našich pracujících. S tou drtivou většinou pracujících mají ovšem tentokrát pravdu.

Úspěchy komunistů jsou zároveň neúspěchem všech polistopadových politických reprezentací. Ty jednak komunisty podceňovaly, jednak se bály jejich populismu a jednak s nimi v lecčems podvědomě souhlasily. Jak si jinak vysvětlit, že např. ODS tak dlouho bojovala s fiktivním německým nebezpečím, až má teď na krku nebezpečí skutečné, s nímž si ve své nezáviděníhodné situaci nejspíš neporadí?

lidovky.cz 2. 5. 2007