ARCHIV

Spojenci za všechny peníze

Estonská vláda se rozhodla demontovat pomník ruským vojákům padlým v druhé světové válce. Pomník je umístěn v centru Tallinnu a má být přemístěn na vojenský hřbitov vzdálený asi tři kilometry. Zároveň budou přemístěny ostatky asi patnácti ruských vojáků, padlých při znovuobsazování Estonska, které stavitelé pomníku jaksi zabudovali do jeho základů. Exhumace padlých byla uvedena evangelickou a pravoslavnou bohoslužbou.

Rozhodnutí estonské vlády je jednak logické (podle evropských zvyklostí a tradic patří mrtví na hřbitov a ne třeba na náměstí) a jednak pochopitelné: pomník byl zřízen v roce 1947 a nepochybně měl symbolizovat opětovnou ruskou nadvládu nad dočasně ztracenou kolonií. Estonci jej tak dodnes chápou a nelze se jim divit. Ruští vojáci, pochovaní v Estonsku, padli v boji s agresorem, který zákeřně napadl jejich vlast. Zároveň bohužel padli v boji za podmanění jiné země, i když o tom třeba ani nevěděli.

Přemístění pomníku vyvolalo divoké reakce mezi ruskojazyčnými obyvateli Estonska (je jich v zemi s necelým 1,5 milionů obyvatel skoro 400 tisíc). Bojůvky mladých násilníků po tři noci pustošily centrum Tallinnu a rabovaly hlavně obchody s alkoholem. Nepokoje se přenesly i do dalších měst. Jeden člověk přišel o život, desítky (mezi nimi pochopitelně i policisté) byly zraněny, stovky zatčeny.

Reakce ruské menšiny, která si za ruské nadvlády zvykla na privilegované postavení, je pochopitelná. Svým způsobem je pochopitelná i ostrá reakce Moskvy (Estonsko je vhodným objektem pro demonstraci síly). Ministr Lavrov prohlásil, že události budou mít vážné následky pro ruské vztahy s Estonskem a nemohou neovlivnit vztahy Ruska s Evropskou unií. Rada federace vyzvala prezidenta Putina, aby přerušil diplomatické styky s Estonskem a místopředseda vlády Ivanov volá po zavedení hospodářských sankcí vůči Estonsku.

Co je docela nepochopitelné, je reakce evropských zemí. To, co Estonsko udělalo, je logické. Mrtví patří na hřbitov. I v Praze jsou padlí ruští vojáci pohřbeni na hřbitově. Estonsko se stalo objektem nevybíravého nátlaku supervelmoci, která je jen v nejnovější době přes půlstoletí okupovala. Je co do počtu obyvatelstva stokrát menší než Rusko, co do rozlohy 377-krát. O zbrojních arzenálech ani nemluvím. A je zároveň členem EU a NATO. Člověk by předpokládal, že spojenci projeví aspoň tu míru solidarity, kterou vyžaduje pouhá slušnost. A zvlášť by to očekával od těch, kteří před časem sdíleli s Estonskem podobný osud. Jenže to by se strašně mýlil.

Spolková kancléřka nejsilnější evropské země (a zároveň současná předsedkyně Rady EU) vyzvala telefonicky prezidenta Putina i estonského premiéra Ansipa, aby se vyhnuli další eskalaci problému. To je dobré: pastýř vyzývá beránka i vlka, aby si svůj konflikt vyřešili zdrženlivě. Paní kancléřka zároveň udělila oběma stranám hraběcí radu: záležitost by měla být vyřešena jednáním mezi ruským a estonským parlamentem. EU si po pilátovsku myje ruce.

Také český prezident Klaus, sotva se otřepal po ponižujícím kartáči v Kremlu, přispěl v besedě se studenty Lomonosovovy univerzity svou troškou do mlýna: tím, že se budou likvidovat památníky (pan prezident nemluví pravdu, nejde o likvidaci, ale o přemístění), nelze prý historii změnit, ani ji udělat lepší. Když odhlédneme od všeho dalšího: od představitele země, která má v bourání pomníků zjevně světový rekord, to opravdu sedí.

A čeští novináři? Petra Procházková radí v tomto listě – Rusům: měli by prý s lítostí protestovat, že jsou likvidovány hroby ruských vojáků (paní Procházková nemluví pravdu, nejde o likvidaci, ale jen o přemístění) a k tomu se „něžně“ omluvit za okupaci. Pochybuji, že Rusové o rady paní Procházkové stojí. Pomoc potřebují Estonci.

Zbývá zásadní otázka: k čemu je vlastně Estonsku členství v EU a v NATO? A k čemu je nám, když se nám např. německý ministr zahraničí drze plete do toho, zda umožníme jinému spojenci (upřímně řečeno silnějšímu a spolehlivějšímu, než je dnešní SRN) zřídit na našem území radar? To, že v této situaci nedokážeme držet s Estonskem basu, je nejen neslušné, ale taky sebevražedné. Pokud se totiž Rusku podaří „pacifikovat“ baltské státy, jsme na řadě my. Ruský nátlak ohledně americké základny mluví za vše.

Lidové noviny 30, dubna 2007