ARCHIVVládní reforma – lepší než drátem do oka.Topolánkova vláda ve středu jednomyslně schválila návrh daňové a sociální reformy. Odborníci se většinou shodli, že reforma obsahuje užitečné prvky, ale celkově velmi zaostává např. za tou, kterou před časem provedla Dzurindova vláda na Slovensku a z níž dodnes těží kabinet pana Fica. Nechci se vyjadřovat k meritu věci (to je záležitost ekonomů), ale k politickým okolnostem. Problém každé koaliční vlády je, že se těžko shodne na jednotném razantním řešení, upnutém jedním směrem. To je ovšem zároveň nevýhoda i výhoda. Vzpomeňme např. na první Klausovu vládu, podstatně jednotnější než ta dnešní Topolánkova: shodla se na lehce dogmatické doktríně a prováděla pak politiku, která s ní byla leckdy v rozporu a sloužila výlučně upevnění mocenských pozic koaličních stran v závislosti na jejich faktické váze. Také mi nejsou úplně srozumitelné námitky pana Tlustého – respektive daleko srozumitelnější se mi bohužel zdají jeho motivy než věcný obsah jeho kritiky. Není to prý reforma, na níž by všichni vydělali, a stát si taky moc nepomůže. Reformy, na nichž všichni (hned, krátkodobě) vydělají a při nichž si stát hned (krátkodobě) pomůže patří do oboru toho, o co usilovali alchymisté na dvoře Rudolfa II. Nedovedu si představit účinný zásah, který by hodně lidí aspoň trochu nebolel. S reformou ovšem souvisí i vážný politický problém: jaké jsou do budoucna vyhlídky Topolánkovy vlády? Topolánek se správně rozhodl, že ji předloží jako jeden balík a co nejdřív. Jinak se mu v ní začnou šťourat opozice i vlastní stoupenci, a z toho, co už teď asi není nic moc, vznikne něco, čemu pan Topolánek coby vzdělanec říká shit. Taky vstřícnost pánů Pohanky a Melčáka, bez nichž se v tomto případě vláda neobejde, bude úměrně s tím, jak se bude krátit jejich mandát, klesat a jejich nároky stoupat. Další nebezpečí představuje pan Tlustý. Kdyby byl sám, neměl by šanci. Pan Tlustý ovšem znamená taky Hrad (Klaus dal kdysi najevo, že Topolánkovu vládu považuje za přechodný útvar). Nicméně i pro pana Tlustého s podporou Hradu bude těžké podrazit vlastní vládu. Skoro bych řekl, že to nepůjde. Pro vydírání premiéra Topolánka se ovšem určitý prostor otevírá. Vláda tedy asi vydrží, a je to dobře: tato vláda, v níž jsou síly vyrovnány, nebude ochotná provádět nejdivočejší projekty např. ve vztahu k EU. Volat po jejím svržení a zároveň po mimořádných volbách, což činí někteří hradní publicisté, je přitom pokrytectví. Pádem vlády bychom se octli znovu v červenci 2006 a výsledkem by nebyly předčasné volby, ale nejspíš velká koalice. Situace od podzimu loňského roku se zkrátka velmi změnila: dnes zkrátka platí: lepší Topolánek v hrsti, než předčasné volby na střeše. Lidovky.cz 4. dubna 2007 |