ARCHIV

Rozhovor V.Klause pro FAZ

Pane prezidente, vypadá svět z pražského Hradu jinak než z Vaší dřívější kanceláře na Malé straně?

Ne. Svět je stejný.

Ve vztahu k irácké válce jste nyní o hodně blíž sociálním demokratům než Vaší vlastní straně.

Nemám žádné potíže se svou vlastní stranou. Vědí už dlouho, že mám v těchto věcech úplně jiný názor, i v případě Jugoslávie tomu tak bylo. Nejedná se o otázku stran. Mé stanovisko je zcela jasné: nevěřím, že válka je správná metoda jako dosáhnout cílů, o nichž mluví americký prezident. Nemyslím si, že demokracie může přijít shora, to bohužel nejde. Ve světě je tak mnoho nedemokratických režimů, kde máme začít?

Ve Francii a v Německu vyvodili z irácké války ten důsledek, že musí být posílena Evropská unie jako zahraničně a bezpečnostně politická protiváha ke Spojeným státům.

To určitě není můj postoj. Nepřijímám dilema, že bych musel stát buď na straně Američanů, nebo na straně Němců a Francouzů. To je falešná otázka. Zastávám českou pozici, jen ten, kdo nemá žádný vlastní postoj, musí se přidat k postojům jiných. Bylo by nebezpečné, kdyby tato situace měla vést k urychlení evropského sjednocování.

Sdílíte německé pojetí, že se nové uspořádání a obnova Iráku musí konat pod patronátem OSN?

Nejsem žádný expert na Irák. Doufám, že válka brzy skončí. Neočekávám ovšem, že tam vznikne pravá demokracie, protisaddámovské hnutí je rozptýlené a slabé. Musíme počítat spíše s nějakým protektorátem - to je slovo, které má v České republice velmi negativní konotace. Ale řečeno docela neutrálně, něco jako protektorát to bude muset být. Obnova je dlouhodobá úloha, ale protektorát v politickém smyslu tu musí být zítra nebo pozítří. O tom se povedou velmi ostré debaty a nevěřím, že by Američané tuto politickou úlohu přenechali někomu jinému. Tak hodnotím situaci, můj vlastní názor na věc je docela nedůležitý.

Ne tak úplně, protože v EU bude Česká republika spolurozhodovat o společné zahraniční a bezpečnostní politice, a tím i o postoji k Americe.

Tento koncept protiváhy nepřijímám, nemyslím v těchto kategoriích. Musíme posílit transatlantickou osu a nehledat konfrontaci. Před 35 lety jsem četl knihu Jeana-Jacquese Servanta-Schreibera "Le défi américain". Neakceptuji to, nepotřebuji žádnou evropskou zahraniční politiku, to by bylo nebezpečnější než cokoli jiného. Nepotřebujeme sjednocení politiky, ale mnohost idejí v zahraniční politice. Nepotřebuji konfrontaci se Spojenými státy, jednou jsem pro americkou politiku, jindy proti. To je vše.

Je vidět, že jste svůj postoj přece jen nezměnil.

A proč bych měl? Myslím tak jako dřív. Je to jako ve fotbalovém zápase, člověk může být jednou útočník a jindy brankář, ale je pořád tatáž osoba.

V roce 1997 jste jako předseda vlády s Kohlem podepsal česko-německou deklaraci. Vedlo to ke zlepšení vztahů, ale v minulém roce tu byla další napětí. Kde se stala chyba?

Nevidím německo-české vztahy brýlemi minulosti. Otázku, která vede stále znovu k napětí, tedy považuji za okrajové téma, na něž nelze vztahy omezovat. Česko-německá deklarace byla jednak užitečná, ale jen v této jedné otázce, v tisíci jiných ne. Tenkrát stejně jako dnes si nejsem jistý, zda deklarace toto téma nadmíru nezhodnocuje pro generace, které vžijí dnes a které je nuž dávno zapomněly. Jako všechno na světě má také tato deklarace pozitivní a negativní aspekty. V minulých letech tu byly opět pokusy minulost měnit, ale ty vycházely z německé strany. Pro nás je minulost minulostí, kterou musíme studovat a které musíme rozumět, ale měnit ji nemůžeme. Byl jsem zklamán, že jsou v Německu politici, kteří chtějí minulost měnit. To bylo nebezpečné a je to nebezpečné stále a nejsem si jistý, zda to teď přestane.

Německá a rakouská strana, ale i Evropský parlament očekávají "politické gesto" České republiky. Bude takové gesto?

Nejsem si jistý, zda je další gesto nutné. Za jiné mluvit nemohu.

Vaše první zahraniční cesty v prezidentské funkci Vás zavedly na Slovensko a do Polska, pak do Rakouska. Přitom člověk dlouho neměl právě pocit, že nějak zvlášť usilujete o středoevropskou spolupráci. Zvlášť k V4, k Visegrádské skupině, jste se vždycky stavěl velmi kriticky.

Tady se nic nezměnilo. Pro mne je N-4 důležitější než V-4, a pod N-4 rozumím sousední státy. Nemám a ani jsem neměl nic proti spolupráci V-4. To bylo vždycky vykládáno falešně. Byl jsem vždy proti prázdným uskupením a iniciativám nebo proti prezidentským setkáním na různých hradech. Přivedl jsem k životu zónu volného obchodu CEFTA, to byla skutečná, obsahem naplněná Visegrádská skupina - a vyčítali mi, že jsem proti středoevropské spolupráci. Není to pozoruhodné? Souvisí to s konfliktem mezi mnou a Havlem, pokoušeli se rozehrát tuto hru vnitropoliticky, nic víc za tím nebylo. Jsem pro reálnou spolupráci, ale proti politické rétorice.

Budete se po tom po všem vůbec účastnit setkání středoevropských prezidentů? Příští bude už brzy v Salzburgu.

Ovšem, proč také ne. A budu tam zastávat své stanovisko.

Přeloženo z Frankfurter Allgemeine Zeitung 10. dubna 2003