ARCHIV

Člověče, nezlob se

V souvislosti s případem Čunek se objevila v Právu výzva: nechť se vzdá všech vládních funkcí až do té doby, dokud se jeho případ neuzavře. Jiný publicista tamtéž chválí exposlance ODS Doležala, který něco podobného před rokem učinil.

Doležalův případ se teď aktualizoval: on a radní na Praze 10 byli obviněni, že vymáhali úplatek na dvou podnikatelích za to, že jim Praha 10 prodlouží smlouvu o pronájmu pozemku, na němž provozovali autobazar.

Když se případ otevřel, Doležal se vzdal všech politických funkcí a mandátu, aby svou stranu před volbami nezatěžoval. Pak z ní dokonce vystoupil.

Nyní Obvodní soud pro Prahu 1 zprostil oba obviněné obžaloby. Rozsudek dosud nenabyl právní moci, státní zástupkyně se odvolala.

Soudce při zdůvodnění osvobozujícího rozsudku poukázal na to, že obvinění bylo postaveno na odposleších, přičemž o dotyčné sumě hovořil vždy podnikatel, takto hlavní svědek případu. Navíc schůzka, na níž se podnikatel dostavil vybaven policejním odposlouchávacím zařízením a její průběh zaznamenal, se konala až poté, co radnice Prahy 10 rozhodla o prodloužení smlouvy, a na úplatek na ní zaváděl řeč rovněž výlučně svědek. Soudce z toho všeho usoudil, že schůzka měla provokační charakter. Kromě toho, řekl bych, je krajně nepraktické a tudíž nezvyklé vymáhat úplatek za něco, co se už stalo.

Případ pánů Doležala a Hrdličky tedy není dosud uzavřen. Jeho chlapáctví je ovšem dosti dvojsečné. Reakce každého normálního člověka v době, kdy se pan Doležal rozhodl rezignovat na funkce a mandát, byla nedůvěřivá: jak špatné musí mít ten člověk svědomí, že tak panicky prchá! To je stinná stránka poslancova chlapáctví. Veřejnost to bere jako poloviční přiznání viny a opozici se to hodí stejně, jako kdyby se zuby nehty držel křesla.

Poslanec Doležal se po své rezignaci na mandát nechal slyšet, že očistí-li své jméno do voleb, bude znovu kandidovat. Mlýny justice ovšem melou velmi pomalu. Doležalova mateřská strana (místopředseda Nečas) je dnes vůči svému bývalému členovi vstřícná a ukazuje vlídnou tvář (pomohli mu tenkrát, když se rozhodoval, zda rezignovat nebo ne, nějakou důraznou radou?). Moc toho ale udělat nemůže: pan Doležal se, podobně jako ve hře Člověče nezlob se, octnul znovu na startovní čáře. Pomoci mu k dobrému bydlu není asi až tak obtížné, nicméně jeho politická kariéra je v troskách. Prokáže-li se jeho nevina, je v troskách pro nic za nic.

Z úplatkářství byl obviněn i vicepremiér Čunek. To, co má zatím policie v rukou, jsou pouhé indicie a svědectví osoby, která aspoň na mne nepůsobí ani trochu důvěryhodně. Ona ovšem pana Čunka neudala – vytvořila se jen taková situace, že jí nezbylo než splnit svou vlasteneckou povinnost.

Čunkův případ je horší než ten Doležalův. Když odstoupí, spadne z podstatně větší výšky a jeho pád bude tvrdší.

Pravda, Čunek se od začátku chová podivně a je těžko představitelné, že by neměl nějaké máslo na hlavě. Případ je mocně zpolitizován – to se stává a ODS kdysi Kubicovou zprávou nasadila laťku hodně vysoko. Jde jen o to, aby se o tomto případu rozhodlo věcně a seriózně a aby byly vyloučeny nenáležité vnější tlaky (politické, mediální), které vytvářejí jakési nebezpečí, že by mohla být překročena hranice, oddělující spravedlivé rozhodnutí od toho, co se může podobat mediálnímu a politickému lynči.

Z toho hlediska jsou výzvy k „dočasnému“ Čunkovu odstoupení i chvála Doležalova chlapáctví účelové a pokrytecké. Jde o to, dosáhnout spravedlnosti, nebo odrovnat politického protivníka? A obvyklé řeči o tom, že pro politika platí na rozdíl od obyčejných smrtelníků presumpce viny, jsou jen hloupé a duté fráze. Presumpce viny platí pro politiky jen v politických procesech.

12. března 2007