ARCHIV

Obětní kozel

Označení v titulku je překlad maďarského „bűnbak“ a znamená totéž co české „obětní beránek, jen je to přesnější, protože to nemá ten nenáležitě sentimentální přídech. V následující politologické úvaze jde o fenomén „obětního kozla“ jako politické funkce, bez níž se moderní česká politická strana v dnešní době neobejde.

ČSSD zažívá nyní dva výrazné maléry. Prvním je spor s advokátem Altnerem. Sociální demokraté s ním kdysi uzavřeli zdánlivě výhodnou smlouvu: pokud se mu povede vysoudit pro ně Lidový dům, dostane tučnou odměnu ve formě podílu na hodnotě vysouzeného majetku, a navíc ještě tučnější penále za případné otálení. Pokud se mu to nepovede, nepřijde sice o hlavu, ale nedostane nic. Dr. Altnerovi se proti všemu očekávání podařilo tohoto mimořádně tučného holuba na střeše ulovit a ČSSD se vůbec nechtělo smlouvu dodržet. Ukázalo se však, že je pro ni výhodná asi jako pro perského panovníka to, co na něm žádal v pohádce vynálezce šachů (za první políčko šachovnice jedno zrnko rýže, za druhé dvě, a za každé další dvojnásobek předchozího). V důsledku toho dluží dnes strana dr. Altnerovi 19 miliard Kč.

Druhý případ souvisí s nákupem nadzvukových stíhaček pro armádu ČR. Doslouživší migy měly nahradit švédské gripeny: původně šlo o nákup 24 strojů, plán však těsně neprošel parlamentem (ODS a část US-DEU prosazovaly americká letadla) a po volbách jej definitivně odplavily povodně. Nakonec se uskutečnil leasing 12 letounů. Britští a švédští novináři za asistence Jana Kavana teď rozvířili aféru s údajnou korupcí.

V obou případech velmi nepříjemné věci, i když nynější předseda strany má alibi. A v obou případech zvláštní shodou okolností figuruje jméno Ivo Svobody. On měl dohodit vedení dr. Altnera a on měl distribuovat českým papalášům údajné úplatky. Svoboda sám se k věci dosud nevyjádřil, ač je snadno dosažitený, protože se neukrývá na Bahamách nebo na Seychelách, ale odpykává si v českém vězení trest za vytunelování továrny na dětské kočárky.

Pozoruhodný je už způsob, jak se do basy dostal. Tunel, o který šlo, byl na české poměry relativně skrovný. Provalil se však ve velmi nevhodné době. Zemanova ČSSD tehdy rozjela okázalou akci, jejímž cílem se zdálo být dostat za mříže všechny politické oponenty tím, že budou usvědčeni ze zlodějny. Jedinou velkou rybou, která se chytla, byl nakonec vlastní ministr financí: nouze povýšená na ctnost známým úslovím „padni komu padni“.

Tím se dostáváme k vlastnímu problému. Jakou funkci vlastně zastával – a možná ještě zastává – Ivo Svoboda v ČSSD? něco jako stranický hromosvod. Rozjeli jsme akci čisté ruce a zatím se nám nepodařilo nikoho dopadnout? Nevadí, po ruce je vhodný subjekt, který byl, aby to vydalo, předtím povýšen do křesla ministra financí. Má ČSSD problém s placením smlouvy, o níž si mysleli, že spadne pod stůl, a je třeba najít toho, kdo to způsobil? Po ruce je Ivo Svoboda. Kam vedou stopy v případu korupce při nákupu gripenů? K Ivo Svobodovi!

Zřejmě jsme bezděky odkryli klíčový prvek modernizace ČSSD, kterou ohlásil předseda Paroubek. Je to funkce obětního kozla, který je k dispozici vždy, když se provalí pořádný malér a je jej třeba na někoho svést.

Funkce je to moderní, významná, leč krajně nezáviděníhodná. Těžko si lze představit, že by ji někdo vzal na sebe dobrovolně, protože v českém politickém terénu znamená prakticky doživotí.

Způsob náboru kozla se tedy musí dít tak, jak to známe z některých amerických akčních filmů: odsouzenec k smrti dostane těsně před popravou (nebo dokonce po fingované popravě) příležitost, aby se očistil účastí v dobrodružné akci, kde jde o hájení zájmu vlasti a šance na přežití je 1 ku 1000. Pokud odmítne, je s ním konec. Vve filmu dotyčný překoná všechny obtíže a vyvázne. Obětní kozel v politice nemá tuto šanci.

Co strašného musel spáchat Ivo Svoboda, jakým hrozným hříchem obtížil svou duši, že mu nezbylo než přijmout tuto nezáviděníhodnou roli? Toť otázka pro investigativní novináře dnes a pro historiky příštích desetiletí a staletí.

4. března 2007