ARCHIV

Strašidelná jízda pokračuje

Myslím, že jsem už v událostech napsal (staří lidé se často opakují), že mi vleklý souboj Paroubka s Topolánkem připomíná ohavný ruský kreslený seriál „Jen počkej zajíci“ v němž zlomyslný zajíc (v tomto případě Paroubek) týrá mentálně poněkud méně pohyblivého vlka. Skutečnost zatím na rozdíl od příběhů seriálu probíhá optimističtěji – vlk ne a ne se dát. Bohužel uniká před svým trapičem z jedné slepé uličky do druhé, potrhaného chlupáče už pronásleduje celá smečka rozběsněných zajíců v čele s prezidentem republiky, sledují jej i jeho straničtí kolegové. Na český politický život má tato divoká honička devastující účinky. Kolegové postavili Topolánka před volbu: buď sestavíš vládu, nebo končíš. Topolánek tedy udělal vládu tím nejméně produktivním způsobem (omlouvá ho jen to, že to jinak nešlo): důvěru dostal díky dvěma poslancům z opačného tábora, kteří se zatím nepříliš úspěšně pokoušejí přesvědčit veřejnost, že se rozhodli v zájmu vlasti (aby tu konečně byla stabilní vláda s důvěrou). Vláda moc stabilní není a stabilní vládu (i když v tom nejhorším slova smyslu)bychom nejspíš měli naopak v případě Topolánkova neúspěchu: totiž velkou koalici.

A tak to, co nyní zažíváme, se příliš neliší od toho, co jsme zažívali v době, kdy jsme vládu s důvěrou neměli: tytéž divoké eskapády, připomínající strašidelnou jízdu na Matějské pouti.

Další dva děsuplné zážitky nám vláda, resp. její členové připravili tak brzy po volbách, že to překvapilo i samotného Jiřího Paroubka. Oba souvisejí s osobou novopečeného předsedy KDU-ČSL a předsedy vlády Čunka.

Čunek se rozhodl, že osvěží řady lidoveckých ministrů tím, že mezi nudné a okoukané praktiky, jako je pan Kalousek či paní Parkanová, vsadí Osobnost. Osobnost se nejlépe vyjímá v resortu kultury: kulturu vytvářejí Osobnosti, na rozdíl např. od zemědělství nebo dopravy, a proto bude logické, když jim povládne zase Osobnost. Vybral si tedy režisérku Třeštíkovou, emancipovanou dámu, která se nijak netají tím, že nevěří v Boha. To je v křesťanské straně poněkud zvláštní – asi tak, jako kdyby si nějaký trenér vybral pro hostování v týmu vodního pola neplavce. Nicméně asi by to nevadilo, kdyby se vicepremiér mohl opřít o manažerské kvality jmenované. Osobnost předvedla kvality zvláštního druhu.

Ještě před vyslovením důvěry vládě a svým oficielním jmenováním odmítla učinit svým prvním náměstkem pana Formánka, kterého jí údajně naléhavě doporučoval premiér. Učinila tak před celým národem na tiskové konferenci, na níž si přizvala svého chotě, takže snadno mohl vzniknout dojem, že pan Topolánek, který se, pokud jde o vztahy k ženám, teď zrovna netěší nejlepší pověsti, doprovodil svůj požadavek nemravnými návrhy. Také výstraha, které se premiérovi dostalo a již lze shrnout slovy: jestli toho okamžitě nenecháte, jdu od válu, zaznívá spíš za výše naznačených okolností. Tuto lehce hysterickou demonstraci počestnosti omlouvali premiér Topolánek i vicepremiér Čunek „nezkušeností“ paní Třeštíkové. Demonstrace se odehrála ještě před hlasováním o důvěře a oficiálním jmenováním vlády a vytvořila dosti zvláštní atmosféru. Chorobně podezíravému komentátorovi se vnucuje dojem, že to paní Třeštíková udělala schválně, jenže to je asi nespravedlivé: od Osobností lze očekávat leccos – tyto podivuhodné bytosti patří totiž do stejné branže jako např. divoženky nebo hejkalové.

Hlasování o důvěře nicméně dopadlo podle očekávání. Poté paní Třeštíková splnila svoji hrozbu, podala demisi (dřív vlastně ani v pravém smyslu nemohla) a zdůvodnila to tím, že ODS ve svém nemravném úsilí nepolevuje. Tentokrát je měla provozovat exposlankyně Dostálová, která je od osobnosti pravý opak. Věc je nemožné ověřit. Vláda zažila vlastně ještě před svým oficiálním jmenováním první karambol, jaký člověk zažívá, když si nevybírá úplně vhodné lidi (o něčem podobném vypráví slavný Buñuelův film Viridiana).

Jiří Čunek se však nespokojil s touto relativně ještě nevinnou záležitostí. Přišel i s vlastním vkladem, před nímž i oslnivé, leč krátké vystoupení paní Třeštíkové bledne.

Story je poměrně prostá: někdy v roce 2004 se vedoucí sekretariátu vsetínského starosty Urbanová obrátila na advokáta s tím, že jí její šéf (tj. pan Čunek) dělá nemravné návrhy, a když je ona odmítá, snižuje jí za trest plat. Advokát napsal Čunkovi dopis, V roce 2005 pak paní Urbanová podala výpověď a jala se podnikat. V létě roku 2006 se v osobním listě Čunkovi k celé záležitosti vrátila. Čunek udělal to, co se v takových případech dělává: dopis zveřejnil a přidal své vyjádření, v němž všechno popřel.

Asi někdy v té době se ovšem rozjelo policejní vyšetřování údajné korupce na vsetínské radnici. Policie vyslechla paní Urbanovou (ta tvrdí, že iniciativa nevzešla od ní, to je pravděpodobné, iniciativu v takových věcech projevují nejčastěji lidé, kteří jsou už nějaký ten rok mrtví). A paní Urbanová prohlásila, že starosta Čunek obdržel 11. února 2002 obálku s penězi, chlubivě jí před ní mával a volal: viděla jste, jak vypadá půl mega, takhle se vydělávají peníze. Z Čunkova telefonátu, který předtím shodou okolností vyslechla přes otevřené dveře (poslouchat za dveřmi patří, jak víme z filmových veseloher, ke kvalifikaci správné sekretářky) vyplynulo, že jde o nelegální provizi od firmy zabývající se obchodem s byty. O věci neprodleně informovala svého životního partnera a svou přítelkyni (oba jí to při vyšetřování potvrdili), ale kupodivu nikoli toho nejkompetentnějšího, tj. policii ČR. Bolestné tajemství v sobě nosila čtyři roky.

Story je krajně nepravděpodobná a nabízí se řada výkladů, z nichž většina není pro paní Urbanovou nijak lichotivá. Je tu však jeden základní problém: v době těsně před inkriminovaným datem si dotyčná firma vyzvedla z účtu v hotovosti sumu skoro přesně odpovídající té, o níž mluví paní Urbanová, a zase skoro tutéž sumu si vzápětí připsal na svůj účet pan Čunek. A pan Čunek pak jednak tvrdilí, že si na to už nevzpomíná, a jednak, že šlo o jeho celoživotní úspory. Částka není u nadprůměrně úspěšného člověka nijak omračující, ale zase ne tak malá, aby na ni jen tak po čtyřech letech zapomněl. Vicepremiér se do problému zamotává podobně jako před časem expremiér Gross, člověk se těžko brání dojmu, že z nějakého důvodu nemůže říci, jak k těm penězům doopravdy přišel. Nyní se opřel o verzi, kterou už předtím naznačil: udělal špatnou zkušenost s určitou bankou a peníze pak raději nějaký čas uchovával v hotovosti. V nedělních Otázkách Václava Moravce se vytasil s dokumenty, které to mají potvrzovat. Pokud nebudou shledány zcela důvěryhodnými, vznáší se nad jeho další politickou drahou velký otazník. A nejen nad ní: taky nad věrohodností KDU-ČSL a Topolánkovy vlády.

Lidovci by měli zpytovat své svědomí: pokud věří v Boží prozřetelnost, mohou nynější problémy svého předsedy brát jako trest za své nepěkné chování ke koaličnímu partnerovi v době Grossovy aféry. Špatné spaní bude mít taky premiér Topolánek, ačkoli ten nejspíš na Boží prozřetelnost příliš nedá a v době Grossovy aféry byl navíc v opozici. Bohužel špatné spaní by měl mít i řadový normální občan ČR: čeho všeho se ještě v následujících týdnech, měsících a letech dočkáme?

28. ledna 2007