ARCHIV

Dobrá vůle v politice

V politických sporech nedávných dní byla několikrát bezděčně nastolena otázka, co je základem demokracie; bez čeho by nefungoval demokratický politický systém a nedala by se uskutečňovat demokratická politika.

Prezident Klaus jako vrcholný představitel exekutivy se ohradil proti hrozící nadvládě soudní moci, Základem demokracie je podle něho vůle lidu, tak jak se zhmotňuje v tom, co rozhodnou a uskuteční jeho volení zástupci.

Odborníci v oblasti ústavního práva nadřazují vůli lidu zákony. Moderní demokracie stojí na dvou pilířích: rozhoduje vůle většiny (na základě optimistického přesvědčení, že většinu lze přesvědčit o dobré věci a je schopná odlišit lepší od horšího). Protože však zkušenost praví, že většina mívá někdy dlouhé vedení a pravdivé názory často zastávají na počátku jen jedinci nebo malé skupiny, je třeba chránit suverenitu jedince a práva menšin. Děje se tak zákonem, který je (okamžité, momentální) vůli lidu nadřazen.

Je pozoruhodné, když odborník v oblasti ústavního práva zároveň zastává názor, že poslanec je při výkonu své funkce vázán jen svým vědomím a svědomím. A že tedy problém „přeběhlictví“ vlastně neexistuje. Je pravda, že bránit „přeběhlictví“ nějakou právní úpravou dost dobře nelze. V právním slova smyslu není poslanec vázán ničím. Politicky (a taky mravně) je ovšem zavázán přinejmenším programem strany, k níž se hlásí a za níž byl zvolen. Má k ní závazek loajality. Ten závazek není „z tohoto světa“ a nedá se ničím vynutit. Aby ho porušil, musí mít ovšem poslanec velmi silné a všeobecně srozumitelné důvody. K dodržování tohoto závazku je zapotřebí dobré vůle. Podobně žádný zákon není tak dokonalý, aby ho mocní nemohli zneužít a plebs nedokázal obcházet. I k dodržování zákonů je zapotřebí dobré vůle. Demokracie stojí a padá s dobrou vůlí těch, kteří se k ní uvázali.

Když tímto zjištěním poměřujeme současnou českou politiku, spláčeme nad výdělkem. Tak například: předseda PS Vlček kdysi slíbil, že před případným třetím pokusem o sestavení vlády odstoupí. Jeho závazek není protiústavní nebo protizákonný, ale taky jej nelze právní cestou vynutit. Zda mu dostojí, závisí jen na jeho dobré vůli. Několik slovutných politiků a komentátorů (mezi nimi česká specialita, praktický politik, který je zároveň komentátorem) jej bezostyšně navádí, aby svůj závazek porušil. Ohánějí se tím, že stejně se zachoval prezident Klaus, když nejmenoval Paroubka premiérem. Klaus ovšem projevil nedostatek dobré vůle. Tím že druhá strana odpoví stejnou mincí, se jen prohloubí všeobecný marasmus.

Hlavní problém české politiky nejpozději od roku 1996 není jen v nedokonalosti ústavy a volebního zákona a v neschopnosti politiků. Spočívá především v nedostatku dobré vůle, bez níž neplatí zákony a nedá se dělat rozumná politika.

Mladá fronta Dnes 3. ledna 2007