ARCHIV

Chvála vánočního konzumu

Je necelý týden před Vánocemi a sluší se tedy napsat něco na vánoční téma. V předvečer svátků dobré vůle snad laskavý čtenář strpí, že to bude mít jakýsi náboženský podtext.

Podnět mi dala pozoruhodná anketa MfD z minulého týdne. Jedenáct osobností z různých oblastí veřejného života odpovídalo na otázku „Jak se ubránit vánočnímu konzumu“.

Otázka je sugestivní. Měla by jí předcházet jiná: proč se bránit vánočnímu konzumu. Teprve když si ujasníme „proč“, můžeme se případně věnovat ještě problému „jak“.

Osobnosti skoro vesměs sugesci podlehly. Pouze jedna hudebnice se přiznala, že konzumuje ráda. V situaci, tak jak byla otázkou navozena, to vyžadovalo kus odvahy. Zřejmě jde o osobnost dosud nevyzrálou, která si zatím zachovala některé vlastnosti normálního člověka.

Ostatní doporučují většinou dvě věci: návrat k přírodě a k duchovnu. Vánoce jsou období, kdy si český intelektuál (zejména když je k tomu veřejně vyzván) oblékne žíněné roucho, změní se v jakéhosi Savonarolu a káže svým rozjedeným bližním chudobu a odříkání.

Lze nabídnout i jiný pohled: vánoce jsou všeobecně a pro křesťany zvlášť (vlastně bych měl napsat pro nás křesťany, ale skoro se před tak širokým publikem bojím) svátky radosti. Vážou se podle tradice k narození Ježíše, našeho spasitele. Pokud jde o konzum, neměl náš spasitel nejlepší pověst. Říkali o něm: „hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků“. To není úplně podstatné, protože, jak týž pramen správně uvádí, nepomohl by si ani, kdyby nejedl a nepil. Říkali by totiž zase „je posedlý“. Podstatné je, co řekl on sám: „Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje. To, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje. To však, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivé svědectví, urážky. To jsou věci, které člověka znesvěcují.“

Vánoce jsou svátky radosti a to, čemu se říká „konzum“ k nim neodmyslitelně patří. Ostatně ke konzumu patří i kupování, dávání a přijímání dárků. Potěší i úplná blbina, ale mám snad truchlit nad tím, že svému bližnímu stojím za to, aby se plácl přes kapsu? A za druhé: problém není v tom, že lidé myslí na konzum. Problém by byl, kdyby mysleli jen na něj. Jenže to by se jim muselo dokázat: jednomu po druhém, jednotlivě. Všechno má svůj čas: konzum i odříkání. Když už jsme u těch citátů: je čas rozhazování kamení a čas sbírání kamení.

Takže: milé osobnosti! Neohrnujte prosím nad námi obyčejnými lidmi nos! To, že se na vánoce oddáváme konzumu, je ospravedlnitelné. Co – čistě například – ospravedlnitelné není, je strkat svým bližním nos do věcí, do kterých nikomu nic není, a které ve své podstatě nejsou, jak se říká, „nic proti ničemu“.

Mladá fronta Dnes 19. prosince