indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

4.12. - 9.12.2006

ARCHIV

Revoluce v KDU-ČSL

Sobotní sjezd lidovců dopadl podle očekávání. Jiří Čunek získal předsednictví hned v prvním kole. Hlasovalo pro něj sice „jen“ 58% delegátů, ale ve skutečnosti neměl konkurenci: Druhá Vlasta Parkanová dostala 82 hlasů z 312 proti Čunkovým 182.

Čunek si předem dal podmínku, že místopředsedou nesmí být nikdo, kdo schválil Kalouskův pokus o koalici s ČSSD s komunistickou podporou. Sjezd mu vyhověl, a co víc: z kandidátů na místopředsedy, o nichž prohlásil, že je podporuje, nebyl zvolen jeden jediný, přičemž se na první pohled nezdá, že by nepožehnaný místopředseda (šéf lidoveckých mládežníků David Macek) měl pro nového předsedu znamenat problém. KDU-ČSL zažila na své špici takové personální zemětřesení, jako snad žádná parlamentní strana v krátkých dějinách ČR. Neobratný pokus starého vedení změně na poslední chvíli zabránit vzbudil mezi delegáty nevoli a jejich rozhodování ovlivnil spíš negativně.

Důvody k velkému střídání stráží byly docela legitimní a Čunkova podmínka pochopitelná. To, co provedl Miroslav Kalousek, bylo zároveň nehorázné a nešikovné, něco, co se v politice nesmí dělat už z čistě technických důvodů. Ve straně, jejíž vedení se vyznačuje takovou neprincipiálností, si nemůže být nikdo ničím jistý. Staré „luxovské“ vedení bylo smeteno a vdova po zesnulém předsedovi tomu dala své požehnání. To má ve straně typu KDU-ČSL svou váhu.

Nad budoucí politikou KDU-ČSL a jejího nového předsedy se vznáší velký otazník. Čunek si dal velmi záležet, aby toho naznačil co nejméně. Odmítá vládu s přeběhlíky. Nemá nic proti vládě s celou ČSSD. Na zelených mu nezáleží. S předčasnými volbami by za jistých okolností údajně souhlasil. A to, že se ještě dlouho před sjezdem setkal dvakrát s předsedou ČSSD Paroubkem, určitě není žádná náhoda.

Zdá se, že se strana po dvou výkyvech vrátí k tradiční obojaké politice. Po volbách v roce 2002 se nejprve Cyril Svoboda snažil být netradičně loajální ke svému ministerskému předsedovi a doplatil na to ztrátou předsednického postu. Pak se Miroslav Kalousek snažil (opět až netradičně) být zásadně neloajální ke svým ministerským předsedům a zásadně loajální k šéfovi opozice – Toplánek se mu hned po volbách odměnil mohutným kopancem do zadnice, nešťastný lidovecký předseda se v zoufalství pokusil o salto mortale, dopadl na nos a uvolnil prostor pro Čunka. Skoro to vypadá, že i kdyby KDU-ČSL chtěla být důsledně věrná svým spojencům, okolnosti – a zejména spojenci sami - jí to nedovolí.

Čunkovi oprávněně vyčítají předvolební populismus v romské záležitosti. V první řadě ne snad proto, jak tvrdí různí estéti, že by byl porušil lidská práva, ale že způsob, jak se rozhodl řešit „romskou otázku“ ve Vsetíně, nikam nevede. Je to podobně gesto, jako když se kdysi dávno Tomáš Sokol probojoval na pozici republikového ministra vnitra tím, že simuloval pokus zakázat KSČM. taky se zdá, že nový předseda bude limitován počtem schopných politických odborníků ve straně. Už se nechal slyšet, že Kalousek je nejlepším makroekonomem ve Sněmovně. Vypadá to, že se bez něho neobejde. Typický člen KDU-ČSL, zbožný jihomoravský venkovan katolického vyznání, je jistě bytost zasluhující úctu, ale ze předsedu rozpočtového výboru PS by se nejspíš příliš nehodil.

Prostředí, do něhož nový předseda KDU-ČSL vstupuje, se ovšem liší od toho, v němž kdysi působil jeho předchůdce Josef Lux. Tenkrát se politika odehrávala na ose Klaus – Havel, dnes je to osa Topolánek – Paroubek. Vůdčí český politik už není ulízaný, kultivovaný Mefisto, který rád recituje básničky a upřednostňuje okázalé kulturní či vědecké akce, ale venkovský Trepifajxl se zálibou v lidové zábavě. Dělat tu jazýček na vahách musí být zároveň nesnadné a poněkud nechutné. Přitom vstřícnost vůči dnešní ČSSD, která je v mnoha ohledech od KSČM k nerozeznání, může mít katastrofické důsledky.

Přejme tedy panu Čunkovi potřebnou míru otrlosti! A poskytněme mu dříve, než jej zavrhneme, dva-tři týdny tolerance. Politický vývoj nabral na obrátkách, takže pak, myslím, bude už všechno jasné. Přesněji řečeno: obávám se, že bude všechno jasné.

8. prosince 2006