ARCHIV

Aktualita:Dopis místopředsedkyni ODS M. Němcové

Praha, 17. listopadu 2006

Vážená paní místopředsedkyně,

Přečetl jsem si včera večer Vaši odpověď jednomu příznivci ODS, jak ji zveřejnily Britské listy. Nevím, zda jste ji chápala jako otevřený dopis, tím, že se octla v BL, se v každém případě otevřenou stala. Proto si dovoluji na ni reagovat.

Z Vašeho dopisu vyplývá, že návrh, který teď ODS prosazuje a na nějž je zjevně za určitých podmínek Paroubek ochoten přistoupit, je v podstatě prezidentův. Tento návrh je po všech stránkách mírně řečeno nešťastný. Volby v roce 2008 nebo 2009 nelze vydávat za předčasné. Časové omezení je přitom pro ODS nevýhodné, protože na ní spočine hlavní odpovědnost. Problémy, které bude muset řešit, jsou jednak nepopulární, jednak dlouhodobé a jednak bude mít koaličními partnery svázané ruce. Bude muset udělat velké personální a programové kompromisy především s ČSSD. Ve snaze odvrátit „nedozírné následky“ (Paroubkova vláda s podporou komunistů) bude muset spoustu věcí, které by správně měl dělat Paroubek s Filipovou podporou, dělat sama, ponese za ně spoluodpovědnost a jediný důsledek bude, že „nedozírné následky“ se budou uskutečňovat snad pomaleji, ale s jejím přispěním a bezbolestně, takže si toho leckdo ani nevšimne. Až to lidé konečně zaregistrují, bude jednak pozdě a jednak Vaše strana ztratí i poslední zbytky veřejné podpory.

Účast malých stran v „koalici“ způsobí, že v naší zemi nebude – podobně jako v letech 1945-8 – žádná demokratická opozice. To je mimořádně vhodná příležitost k nekalému pytlíkování, na jaké demokratické strany nutně doplatí.

Ve Vašem dopise píšete, že se ODS pokusila o trojkoaliční vládu, ale „nevyšlo to“. To není úplně přesné, ta vláda oficiálně vůbec nevznikla, protože pan Topolánek na trojkoalici rezignoval a místo toho se jal jednat s Paroubkem. Jak to dopadlo, si všichni dobře pamatujeme. Trojkoalice přitom měla přinejmenším stejné naděje na úspěch jako nynější dosluhující Topolánkova vláda, navíc měla výhodu, že mohla sloužit jako relativně účinná zábrana proti tomu, aby pak Paroubek při případném svém pokuse náhodou neuspěl. Topolánek se téhle zbraně dobrovolně vzdal.

Pak je tu možnost ústavní cesty k mimořádným volbám pomocí tří neúspěšných pokusů o vytvoření vlády. Pokud jsem dobře rozuměl Vašim dosavadním veřejným vystoupením, tuto cestu podporujete. Považuji to za správné, a proto jsem se také rozhodl Vám napsat. K tomu, co ve Vašem dopise píšete, mám následující poznámky.

Vaše analýza má jednu chybu: mluvíte o ústavní krizi, která propukne v okamžiku, kdy předseda sněmovny odstoupí a nového se nepovede zvolit. Nepovažuji tuto možnost za pravděpodobnou: v té době bude ve funkci (nová) Topolánkova vláda. Pokud bude mít vhodné složení, nebude mít Paroubek nejmenší zájem na tom, aby v úřadě setrvávala delší dobu, než je bezpodmínečně nutné. Navíc se dá očekávat, že pokud bude kandidovat na předsedu PS sociální demokrat, bude v tajné volbě sice nepatrnou většinou, ale bez problémů zvolen.

Pak je skoro jisté, že poslední pokus bude svěřen Paroubkovi. Považuji to za korektní a korektní věci bývají zároveň taky praktické.

A teď: za prvé, je velmi dobrá šance na to, že Paroubek neuspěje. Přeběhlíci, bez nichž e úspěch neobejde, by to měli v současné vypjaté situaci, s ohledem na to, že poruší výslovné závazky, které na sebe vzaly jejich strany a s odstrašujícím příkladem Miroslava Kalouska před očima, velmi těžké.

I kdyby se však stalo, že by Paroubek dostal důvěru, je třeba situaci posuzovat realisticky. Neznamená to ani náhodou konec světa. Obávám se, že ODS (a tedy i Vy) podléhá vlastní přehnané propagandě. Představa, že by následovalo něco jako padesátá léta, je totální nesmysl. Teror padesátých let stál na zfanatizování a myšlenkové dezorientaci veliké části české veřejnosti, bezbranné vůči bolševické demagogii, na silné KSČ, která disponovala vlastní špionážní centrálou, paravojenskými jednotkami a mocensky ovládala ministerstvo vnitra a obrany, a na mocenském vlivu sovětského Ruska, které právě vyhrálo světovou válku. Nic podobného dnes není ani na obzoru. Nebojte se, paní místopředsedkyně, osud Milady Horákové Vám určitě nehrozí. Paroubkova váda by byla sice hnusná, ale zároveň slabá, stála by na jednom nebo dvou darebácích, o nichž všichni budou předem vědět, že jsou to darebáci. Pokud se pokusí omezit parlamentní opozici, média a vůbec demokratické pořádky, narazí na odpor v zahraničí, a jak doufám, i doma. Legální projevy občanské nespokojenosti by nedokázala úplně potlačit. V krajním (zdůrazňuji, že krajním) případě je třeba počítat s tím, že svoboda projevu bude přiškrcena (ne uškrcena), že demonstranti budou muset počítat s tím, že tu a tam dostanou pendrekem a že pár lidí si bude muset jít na pár měsíců sednout do basy. Vzhledem k mezinárodnímu ohlasu podobných akcí nepředpokládám, že by byly zcela pravděpodobné. Pan Paroubek už mnohokrát prokázal, že má cit pro situace, kdy narazí na silný a rozhodný odpor.

Vážená paní místopředsedkyně, nenamáhal bych se s psaním tohoto dopisu, kdybych neměl dojem, že cítíte, co je v dané situaci správné řešení. Zároveň se nemohu zbavit nepříjemného dojmu, že si dopisem, na nějž reaguji, nejspíš nevědomky snažíte vytvořit jakési alibi k ústupu od svých správných názorů. Proboha, nebojte se! Stůjte si za svým, přesto že se Váš názor nekryje s názorem prezidenta Klause. Jste ve výhodě, máte na rozdíl od něho pravdu.

Je nutné, aby Váš hlas byl na kongresu ODS slyšet, a to výrazněji, než v dopise, na který tu reaguji. I v tom případě, že se třeba neprosadí. I v tom případě, že zůstanete sama. Ale ujišťuji Vás, Vy nejste sama!

Se srdečným pozdravem

Bohumil Doležal

17. lisdtopadu 2006