ARCHIV

Arnettův komplex

Televize NBC propustila novináře Arnetta za to, že poskytl irácké propagandistické mašinérii interview. V něm řekl, že původní americké válečné plány selhaly kvůli iráckému odporu. Arnett poté sám připustil, že se dopustil "špatného úsudku". Tento úsudek však nyní radostně víří mezi Husajnovými gardami a tajnou policií. Pomáhá pozvedávat upadající morálku těch, kteří nad dalším odporem váhají. Školákům z iráckého Volksturmu ho možná budou před akcí pouštět jako smyčku, aby se jim za Vůdce lépe umíralo.

Arnett patří mezi respektované profesionály, je držitelem Pulitzerovy ceny za zpravodajství z vietnamské války. Přesto se, na vrcholu své kariéry, dopustil školácké chyby. Chyby, které by se vyhnul každý osmnáctiletý elév libovolného českého deníku. Jak profesionální byl Arnett zamlada, dělá-li chyby tohoto druhu dnes? A jací byli ti ostatní, novináři bez cen?

Novinařina je věrným odrazem společenského klimatu Západu a sama je jedním z jeho hlavních hybatelů. Surový racionalismus, jediná zbylá idea Západu, je otcem mnoha zmatených představ. Jedna z nich říká, že dobré noviny musí být nestranné a novinář by měl jednat "vyváženě". Tedy poskytnout všem zúčastněným stranám střetu (války) stejný prostor. Noviny se tak proměňují v pokus o bezduchou informační kancelář. Nevychovávat, informovat.

Tato iluze je od počátku nesmyslná. Člověk (a tedy i žurnalista) je bytost politická a zpravidla v něco věří. Je-li novinář nucen svůj postoj maskovat "vyvážeností", je nucen lhát. Od utrpení ze lži jsou osvobozeny pouze cynické kreatury, které nevěří ničemu. A těch je menšina.

Této lidské podstaty novinářského řemesla jsou si dobře vědomy všechny totalitní mašinérie od komunistických po arabské. Geniální propagandistický nástroj bolševismu - Kominterna - dešifroval "Arnettův komplex" již dávno. Jeho podstatou je palčivá touha odhalit skutečnost skrze naprostou otevřenost a rovnost informačních kanálů.

Tento naivní postoj, typický pro americké novináře, ignoruje skutečnost. "Vyváženost" platí pouze v představách pokrokářů a omezeně ji lze aplikovat výhradně na Západě. Mimo jeho kulturní okruh lze pracovat pouze s informacemi, které někdo předloží. Pátrat mimo předložené vyžaduje odvahu, vzdělanost a chladnou mysl. Předložená "fakta" jsou zde dílem propagandy a mimo její zdi číhá smrt. Většině západních novinářů se samozřejmě umírat nechce a tak si s propagandou vystačí. A tak rudí komisaři úspěšně krmili Arnetty ve španělské občanské válce (jako Hemingwaye), ve Stalinově Rusku (jako Shawa) či ve Vietnamu (jako mladého Arnetta).

Jak dobře věděli komunisté a ví u Husajn, Arnettův komplex nikdy nezklame. A tak informační "vyváženost" v současné válce vypadá takto. Na stránce vlevo výpověď mluvčího Pentagonu, který se zpoceným zadkem a marně odráží agresivní novináře. Dříve či později se někde prořekne, což média kvitují s nelíčeným nadšením. Na stránce vpravo tiskové hlášení iráckého ministerstva informací, skleníková květinka. Je to samozřejmě nuda. Doplňuje ji však foto rozbitého tržiště, ke kterému Husajn pořádá autokarové zájezdy s občerstvením.

V rámci "vyváženosti" jsou pak všechny informace a jejich okolnosti zprůměrovány, neboli vyváženy. Novináři nic jiného nezbývá, je-li stylem dne stylová neutralita. Čtenář je posléze za idiota, ovšem oboustranně vyváženého. Díky, Arnette.

Zdeněk Švácha