ARCHIV

Pane profesore, udělejte mi to

Věta jak vystřižená z Nabokovovy Lolity byla přečtena v soudní síni Krajského soudu v Hradci Králové při prvním procesu se sbormistrem Bohumilem Kulínským. Jeho případ je případem vzbuzujícím emoce: mnohonásobný prznitel těl i duší nedospělých dívek (poškozených prý bylo skoro padesát, v Hradci se projednávaly jen dva případy). Mimořádně se hodí k tomu, aby byla překročena pomyslná hranice, dělící výkon spravedlnosti od lynče. Zdá se, že hybnou silou jsou tu psychologové: jeden by chtěl plácat soudkyni, která vynesla rozsudek proti jeho gustu, po zadnici. Druhý konstruuje jakousi obdobu příběhu slavného Hitchcockova filmu Psycho: zlotřilá matka nahání svému synovi do postele neviňátka, na nichž si on pak ukájí své chlípné pudy.

Vůbec si nemyslím, že pan Kulínský je čistý jako lilium. Už jen to, že chodil do sauny mezi své nahé nezletilé svěřenky, třeba není trestné, ale v každém případě se to dá vykládat jako projev dost velkého prasáctví. Taky nepochybuji, že jeho chování (nešlo zjevně jen o tohle) mohlo leckterou dívku ve sboru stresovat. Kolektivním úsilím těch, co případ otevřeli (nezapomeňme taky na rodiče „poškozených“!)se podařilo dosáhnout toho, že spravedlnost je skoro bezmocná.

Pochybnosti budí už způsob, jak kauza vznikla: mnoho let poté, co se hlavní inkriminované případy staly; aféru rozhýbala bývalá Kulínského žena, což vzbuzuje velmi silný dojem, že jsou tu ve hře i nějaké velmi osobní zájmy. Proces hromadného rozpomínání poškozených, při němž se na původní tvrdé jádro jako v lavině nabalují další a další případy, připomíná podobnou lavinu, jež se spustila v Polné na přelomu 19. a 20. století (důsledkem toho bylo, že Leopoldu Hilsnerovi přišili nakonec místo jedné vraždy, kterou nespáchal, hned dvě). Jak má soud za těchto okolností rozlišovat ty, kterým bylo opravdu ublíženo, od vyčůraných nymfiček, které samy lezly sbormistrovi do postele, aby mohly ve sboru avancovat – a nakonec od těch, které se teď v jakési falešné euforii rozpomínají na věci, jež se vůbec nestaly!

Soud v Hradci Králové rozhodl správně. Soud v Praze 1 to bude mít velmi těžké. Zásada in dubio pro reo bude, jak se zdá, opět slavit triumf.

A těch pár skutečných obětí, které při tom nikoli vlastní vinou přijdou zkrátka, je mi upřímně líto.

3. září 2006