ARCHIV

Jak nejlépe prosadit trvale udržitelný rozvoj

Naše civilizace je jedinečná tím, že jako jediná je schopna vytvářet si ideologie, kterými si sama účinně brání žít. Četná ekologická hnutí nám přesvědčivě a nadšeně dokazují, jak nebezpečné a škodlivé jsou ve skutečnosti zdánlivě tak samozřejmé věci jako živit se, vyrábět a cestovat. Z toho plyne prostý a logický závěr: nejspolehlivější způsob, jak dosáhnout trvale udržitelného rozvoje, je podstatné omezení počtu lidí na zeměkouli. K tomu existuje spolehlivý a v praxi již několikrát vyzkoušený prostředek: pořádná válka. Vedena tradičními prostředky sice životní prostředí na krátkou dobu výrazně poškodí, ale pokud se např. podaří lidstvo vrátit do starší doby kamenné, rány se brzy zacelí. Navíc jsou dnes k dispozici i ekologicky šetrné zbraně, totiž ty biologické. Je třeba jen ošetřit, aby se smrtelné choroby nerozšířily i na zvířátka, a nebude pak problém dosáhnout optimálního řešení trvale udržitelného rozvoje, totiž vyhubení lidského rodu.

Naneštěstí si naše civilizace postavila do cesty nepřekonatelné překážky, i pokud jde o rozpoutávání a vedení válek. Válčit se smí, jen když jsme napadeni jednoznačně identifikovatelným protivníkem, který nám způsobil škody, jež nelze řešit politickými prostředky (tj. okecat). O přípustnosti války rozhoduje jednomyslně kolektiv útočníků a napadených.

Válka nesmí trvat déle než týden, jinak je neúspěšná.

Ve válce je přípustné mít jen nepatrné ztráty (ideální jsou ztráty nulové). Pokud jsou ztráty větší než nepatrné, válka se ukonči.

Válkou v žádném případě nesmí trpět civilní obyvatelstvo protivníka.

Zbraně hromadného ničení jsou zakázány.

Na první pohled by se tedy zdálo, že války jsou vyloučené. Naštěstí zmíněná pravidla platí jen pro nás a kromě nás jsou tu ještě naši nepřátelé. Ti nemají problémy útočit na našem území. Představovat se nepovažují za vhodné. Pracují v civilu a nápaditými prostředky (jako řízené střely používají např. unesená dopravní letadla). Nejraději útočí na civilisty (je to nejšikovnější, nemohou se bránit). Ztráty ve vlastních řadách je netrápí a zbraně hromadného ničení použijí, jakmile je budou mít: to znamená brzo.

A tak je tu naděje, že společným působením ekologů, mírových aktivistů a islámských teroristů splní naše civilizace své poslání: sama se zničí a dá svým sebeobětováním všem svým následovatelům, pokud ještě nějací budou, pěkný příklad, jak dosáhnout toho nejtrvaleji udržitelného rozvoje.

26. března 2003