ARCHIV

Kritikové amerického imperialismu

Český tisk zalila kritika amerického útoku na Irák. Hlavní argumenty evokují ve čtenáři mé generace melancholické vzpomínky na dětství – totiž na padesátá léta minulého století. Zase je řeč o tom, že USA chce (v tomto případě Iráčanům) vnutit americký způsob života, a že jde o „preventivní úder“ (rozuměj agresi).

Tak Radek Kohl píše ve čtvrtečních Lidových novinách, že Američanům nejde jen o změnu bagdádského režimu, ale o něco daleko ambicióznějšího, totiž o demokratizaci celého regionu a dokonce o „globální prosazení americké vize liberalismu“. Karel Hvížďala (MfD) mluví rovnou o snaze zavést demokracii v Orientu a o „křižácké výpravě proti islámu“. Aby českému čtenáři Američany a jejich nynější vládní garnituru náležitě znechutil, uvádí mj., že každý druhý Američan chodí jednou týdně do kostela a prezident Bush si čte v bibli. S nejtěžším kalibrem ovšem vyrukoval taktéž v MfD Michal Mocek: Američané prokazují „naprostou bezohlednost vůči obecně uznávaným pravidlům i vůči názorům kohokoli jiného“; je možná jen otázkou času, kdy se tato bezohlednost obrátí i proti nám a měli bychom tedy uvažovat o tom, jaké riziko, ne-li nebezpečí, pro nás mohou představovat naši vlastní spojenci.

Přitom zdůvodnění, které v noci z pondělka na úterý přednesl prezident Bush a jehož podstatnou část otiskly oba deníky, je úplně jiné než to, co se mu kritici amerického imperialismu snaží imputovat. Saddámův režim vlastní zbraně hromadného ničení, v minulosti je použil, napadl své sousedy, poskytoval útočiště teroristům a nenávidí jak USA, tak jejich spojence. Když se teroristům podaří s jeho pomocí dostat se k chemickým a bakteriologickým zbraním, zaplatí to životem statisíce lidí v Americe i jinde. Protože Rada bezpečnosti nedostála svým povinnostem, vyhrazují si USA právo použít v zájmu své národní bezpečnosti sílu. Appeasement se neosvědčil v minulosti, teď by byl ještě nebezpečnější. Riziko z nečinnosti je obrovské, teroristé nesdělují své výhrůžky předem a ve formálních prohlášeních. Reagovat až na napadení by nebyla sebeobrana, ale sebevražda. USA nebojují proti Iráčanům, ale proti Saddámově režimu a po jeho svržení jim pomohou vybudovat svobodný a prosperující stát.

Z toho plyne: Amerika neútočí, brání sebe (a nejen sebe) před globálním nebezpečím, které představuje kombinace fanatické ideologie (islámský fundamentalismus), zvěrské techniky boje (terorismus) a nebezpečných a snadno pořiditelných zbraní (chemických a bakteriologických) v rukách zaostalých autokratických států, jež poskytují teroristům krytí a vybavení (Irák je jedním z nich.)

Máme se prý bát svých spojenců – otázka je, kterých. Ne třeba Francie a Německa, které se dnes paktují proti svému spojenci, USA, s tak podezřelými státy, jako je Rusko a Čína, a přitom nejsou schopny postavit proti těmto obrovitým jaderným velmocem žádnou vlastní faktickou sílu? Jak nám pomohou, staneme-li se jakousi nárazníkovou zónou na místě dotyku s hrozivým Východem a rezignujeme-li – jak to teď fakticky činí náš prezident a naše vláda – na spojenectví s USA tím, že je v tak důležité chvíli necháme ve štychu?

Spojené státy stojí v Iráku před nesnadným úkolem. Vyhrát válku je snadnější, než zajistit poválečnou stabilitu v poražené zemi i v regionu. To je nepříjemná zodpovědnost světové velmoci. Kdyby jen nahradily jeden diktátorský režim jiným, budou je jejich salonní kritici obviňovat z cynismu. Chtějí-li tam zavést demokratické poměry, vytýkají jim křižáctví a prosazování vlastní vize. Je samozřejmě velký problém, jak stabilizovat zemi kulturně tak odlišnou, učinit její správu lidštější a neznásilnit ji svou předpojatostí. A je o něm třeba veřejně diskutovat.

Právě z toho hlediska zůstává rozum stát nad závěrem Mockova článku: teď se prý nemůžeme stavět proti americké akci přímo, uškodilo by nám to. Můžeme však aspoň mlčet a nezhoršovat situaci. Pan Mocek vlastně jen opakuje arogantní výzvu francouzského prezidenta. Vyzývá k mlčení, ovšemže ty druhé, a sám mluví víc než výrazně. Současně říká, že by to mohlo zhoršovat situaci.I nejzuřivější kritika amerického útoku na Irák mi připadá přiměřenější.

Zkrácená verze článku vyšla v Mladé frontě Dnes 24. března 2003