ARCHIV

Ani ruce si bez něho neumejou

Čím dál tím víc se ukazuje, že vítězství, které si ODS v parlamentních volbách vybojovala, bylo vítězstvím Pyrrhovým. Výsledkem byl volební pat – ne snad mezi ODS a ČSSD, ale mezi socialisticko-komunistickým blokem a poměrně nesourodou koalicí ODS – KDU-ČSL – zelení (socialisticko-komunistické spojenectví naopak stojí na blízkosti idejí i politických zájmů – naděje, že dosáhnou na vyšší patra politické moci, činí z komunistů spolehlivé spojence ČSSD). A teď, jak se zdá, je i tato křehká rovnováha porušena.

Přitom Topolánek začal dobře: to, že se tři nesocialistické strany shodly na spolupráci bez ohledu na to, kdo bude sestavovat vládu, bylo racionální rozhodnutí. Bohužel, jakmile se ukázalo, že Paroubek na trojkoalici nehodlá kývnout, začal předseda ODS vést kapitulantské řeči o mrtvém projektu. To muselo být ponižující zejména pro zelené, kteří museli při vstupu do koalice vzhledem k odlišné orientaci jejich strany leccos překousnout.

Ukázalo se však, že ODS chce vládnout, a to za každou cenu. Tak se vytvořila situace pro Paroubka velmi příznivá. Na to, aby se dopracoval k vládnutí, by mu sice síly v tuto chvíli nestačily, pohodlně ovšem zvládnul zlikvidovat všechny pokusy ODS. Zablokoval parlament, přičemž koalice navíc dvakrát předvedla svou nejednotnost.

Jakmile se stalo zjevným, že Paroubek za žádných okolností na koalici nekývne, začal s ním Topolánek jednat víceméně na vlastní pěst, při návštěvě u prezidenta dal nepokrytě najevo, že koaliční projekt opustil, a koalice se rozsypala jako domeček z karet.

V důsledku toho stojí teď ODS se svými 81 poslanci sama proti jisté stovce „levého bloku“. Paroubek má navíc, soudě podle toho, co řekl v sobotu Bursík Lidovým novinám, určitou naději, že se mu podaří pro menšinovou vládu ČSSD získat zelené nebo aspoň někoho z nich. Prezident odkázal Topolánka jednoznačně na dohodu s Paroubkem, zřejmě na něho zapůsobily nezávazné a mlhavé Paroubkovy náznaky, že by ČSSD mohla uvažovat o podpoře druhé Klausovy prezidentské kandidatury. Klaus byl ovšem v těžké situaci, Topolánek za ním přišel se dvěma návrhy, u nichž bylo předem jasné, že jsou nerealizovatelné. Paroubek přitvrdil a odvolal svůj souhlas s menšinovou vládou ODS. Jako jedinou možnost dnes vidí tzv. vládu odborníků, tj. lidí, kteří jsou vázáni na politické strany stejně, ne-li více otrocky než představitelé těchto stran, jen to na nich na první pohled není jasně vidět a mohou přitom snadněji přebíhat z jedné strany na druhou, aniž by jim to mohl někdo vyčítat. Přitom nezapomeňme, že za současné situace je velmi obtížné vládu ustavit, ale stejně – ne-li více – obtížné je ji odvolat (v druhém případě je nutná většina všech poslanců).

ODS tolik záleží na tom, aby utvořila vládu, že je ochotna se vydat Paroubkovi na milost a nemilost. Jsou na nejlepší cestě k tomu, aby došlo na jeho slova: ani ruce si bez něho „pánové“ neumejou. Přitom poctivá a siná „koaliční“ opozice by byla víc než zcela bezmocná vláda, která svou stranu kompromituje ještě víc než kdysi ta Špidlova a Grossova. Politika ODS je chaotická a bezmocná. Vypadá to, že se generuje na poradách, kde se střetávají nejrůznější názorové proudy a podle jejich síly se prosadí z každého něco. Výsledkem je guláš. Při vší demokratičnosti musí politiku strany řídit energický manažer, který návrhy vyslechne, zváží a pak se rozhodne svobodně a podle svého. A který se nebojí riskovat. V obojím má ČSSD před ODS v tuto chvíli obrovitý náskok. A ODS je na nejlepší cestě tam, kde byla ČSSD v předjaří roku 2005.

Mladá fronta Dnes 9. srpna 2006