ARCHIV

„V souvislosti s prvomájovými akcemi českých neonacistů a anarchistů zazněl názor, že jde o dvě znepřátelené tlupy, z nichž jedna je za osmnáct a druhá za dvacet bez dvou … Takto lze vyjádřit prostý a oprávněný nesouhlas s násilným jednáním obou skupin ? jejich reflexe by však měla být trochu hlubší. Dávat na jednu hromadu jevy, které jsou ve své podstatě zcela odlišné, to je stará politická chyba…

Zatímco anarchisté, kteří otevřeně útočí na "konzumní" společnost, se mohou spolehnout jen na několik stovek podobně rozpoložených lidí, neonacisté parazitují na společenských problémech tím, že nabízejí jednoduchá "řešení" a využívají nacionální a sociální demagogii ve snaze získat masovou podporu. Anarchismus nikdy neohrozil ani ten nejvíce vratký, korupcí prolezlý stát, zatímco nacismus (a komunismus) podnikl velmi závažný pokus o dobytí celého světa. Anarchismus je krystalická politická utopie, jejíž naivnost můžeme vidět i z toho, jak dopadla prvomájová akce. Anarchisté se snažili zabránit demonstraci neonacistů, místo toho však svým výtržnickým chováním zcela zastínili nesrovnatelně závažnější problém etablování se neonacistů v této zemi. Vedle policie to byli především anarchisté, kteří neonacistům posloužili nejvíce. Při posuzování neonacistů a jejich "uličních" protivníků anarchistů bychom měli mít vždy na paměti, že zatímco neonacisté napadají demokratický systém zevnitř jako zákeřná nemoc, projevy anarchistů by se daly přirovnat k pubertálním uhříkům na pleti této společnosti (zvýraznil bd).“

Petr Placák, Lidové noviny 14.května 1999