ARCHIV

Jiří Paroubek a Události

Jiří Paroubek zveřejnil dnes (21. června 2006) v Právu článek, v němž obviňuje Ivana Langra jako „potenciálního ministra vnitra“, že zastrašuje publicisty. Pan Langer totiž žádá Českou televizi o omluvu za to, že jej moderátor diskusních pořadů Moravec označil za toho, kdo stál za zveřejněním Kubiceho zprávy, a že v té souvislosti vznášel otázky o Langrově způsobilosti mít bezpečnostní prověrku a zastávat post ministra vnitra. A premiér se ptá: „Co tomu asi řeknou evropští představitelé novinářů?“

Otázka je to naléhavá, o to naléhavější, že pan Langer není zdaleka sám. Jsou tu i jiní, dokonce ne rozdíl od pana Langra nikoli „potenciální“ nýbrž „stávající“. Například sám autor citovaného článku, pan premiér Paroubek. Informujeme o tomto druhém případě jednak z povinnosti, a jednak s jistým zadostiučiněním, protože se týká našich Událostí. Pan premiér se minulý pátek prostřednictvím svého právníka JUDr. Topinky na mne obrátil s mailem, v němž mne vyzývá, abych se omluvil za dvě tvrzení z mého článku „Týden po volbách“. Požádal jsem pana JUDr. Topinku obratem, aby mi žádost poslal běžnou formou, tj. dopisem. Zatím se tak nestalo, a protože si myslím, že věc této váhy se nemá zbytečně odkládat, dávám zde čtenářům k dispozici mail pana doktora a zároveň i svou odpověď, kterou jsem mu dnes poslal, rovněž mailem. (Pokud by se snad ukázalo, že jsem se stal obětí nějakého nejapného vtipu, mail může poslat kdokoli a jakýmkoli jménem, rád se panu JUDr. Topinkovi i panu premiérovi za nechtěnou dezinformaci, vzniklou zveřejněním mailu, který nepsal, omluvím). K věci se samozřejmě ještě vrátíme.

bd

* * *

V Praze dne 16. června 200

Vážený pane doktore,
obracím se na Vás jako právní zástupce pana Ing. Jiřího Paroubka, a to v následující záležitosti.

V internetovém deníku Neviditelný pes, který vychází na webové stránce www.neviditelnypes.cz , byl dne 12. června 2006 uveřejněn článek " Události: Týden po volbách ", jehož jste autorem. Zároveň tento článek vyšel i na Vašich webových stránkách www.bohumildolezal.cz .

V tomto článku vyjadřujete své názory na povolební situaci v České republice, což je samozřejmě Vaše právo, zaručené Ústavou České republiky. V článku se však objevuje tvrzení, že: "Paroubek je stranický aparátčík s předlistopadovou zkušeností. " Takové označení se mého klienta hluboce dotklo, neboť neexistuje sebemenší důvod pro to, aby byl Ing. Jiří Paroubek takovýmto způsobem označován, respektive zařazován mezi stranické aparátčíky. Takové označení má jasný hanlivý podtext.

Jak známo, "aparátčík " je označení pro výše postaveného privilegovaného příslušníka režimu v období, kdy naší zemi vládl totalitní režim pod vedením Komunistické strany Československa. Ing. Jiří Paroubek však nikdy nebyl jejím členem, natož pak, aby zastával v této straně nějakou vyšší funkci. Ing. Jiří Paroubek byl ve zmiňované době členem Československé strany socialistické. Ani v této straně nebyl součástí " aparátu ", tedy placeným pracovníkem strany. Pokud pak snad svým označením mého klienta narážíte na skutečnost, že Ing. Jiří Paroubek působil v době před " listopadem 1989 " jako ekonomický náměstek podniku Restaurace a jídelny v Praze 1 a 5, je taková úvaha či spojení zcela nepřípustné, neboť nebylo podmínkou, že každý občan, který zastával nějakou vyšší apolitickou funkci, v tomto případě manažerskou, byl řízen nebo přímo ovlivňován Komunistickou stranou Československa. A v případě Ing. Jiřího Paroubka tomu skutečně tak nebylo.

Můj klient osobou veřejného zájmu a je nucen přijímat kritiku ve větší míře než soukromá osoba. I takovou vyšší míru již Vaše nepravdivé označení mého klienta přesáhlo a hrubě zasáhlo čest a důstojnost mého klienta.

Zároveň se můj klient cítí být poškozen i v případě Vašeho dalšího výroku, kdy tvrdíte, že: " ... pat znamená, že Paroubek bude muset přinejmenším odložit své nemravné plány na pacifikaci médií. " Opět uvádíte čtenáře v omyl svým nepravdivým tvrzením a mého klienta očerňujete. Fakt, že můj klient není lhostejný ke klamavým a nepravdivým výrokům uváděným v médiích, což neskrývá a naopak svá stanoviska veřejně prezentuje, a zároveň je přesvědčen, že je třeba přijmout, respektive novelizovat, tiskový zákon, Vás neopravňuje tvrdit, že můj klient má " nemravné návrhy na pacifikaci médií. " Ing. Jiří Paroubek svými vyjádřeními, postoji a případně i podporou nové úpravy tiskového zákona v žádném případě nesměřuje a nikdy nesměřoval k jakémukoliv "nemravnému" zásahu do médií, jak Vy naznačujete, a samozřejmě ani nemá v úmyslu žádnými " nemravnými plány pacifikovat média "

Výroky ve Vašem článku již nelze posuzovat jako přípustnou kritiku, která nepřekračuje meze obvyklé pro kritiku ústavních činitelů. V daném případě se totiž o kritiku nejedná, neboť nepravdivá tvrzení nelze jako kritiku posuzovat.

Vzhledem k tomu, že Vaše nepravdivá tvrzení očernila mého klienta před veřejností a dotkla se jeho cti a důstojnosti, a to jak jako občana České republiky, tak i jako předsedy vlády ČR, vyzývám Vás tímto, abyste se mému klientovi za uvedené výrazy adekvátně (na webových stránkách www.bohumildolezal.cz a www.neviditlenypes.cz omluvil. V opačném případě jsem zmocněn věc řešit soudní cestou.

Sděluji Vám zároveň, že jsem kontaktoval i šéfredaktora deníku Neviditelný pes pana Ondřeje Neffa, kterého jsem upozornil na shora uvedené.

S pozdravem
JUDr. Petr Topinka, advokát
v.z. Ing. Jiřího Paroubka

* * *

JUDr. Petr Topinka, advokát
v.z. Ing. Jiřího Paroubka

Praha, 21. června 2006

Vážený pane doktore,
K vašemu mailu z 16. června 2006 Vám sděluji:

Jménem Vašeho klienta, stávajícího předsedy vlády ČR ing. Jiřího Paroubka, žádáte ode mne omluvu za to, že jsem o něm ve svém internetovém zápisníku Události napsal: „Paroubek je stranický aparátčík s předlistopadovou zkušeností.“ Zdůvodňujete to mj. tím, že „aparátčík“ je „označení pro výše postaveného privilegovaného příslušníka režimu v období, kdy v naší zemi vládl totalitní režim pod vedením Komunistické strany Československa“.

S tímto výkladem slova aparátčík bohužel nemohu souhlasit. Aparátčík je stranický funkcionář, případně jiný příslušník stranického aparátu. Tím pan ing. Paroubek nepochybně byl a je, v rámci ČSSD. Předlistopadovou zkušenost rovněž má, a to jak politickou coby mládežnický funkcionář ČSS, potěmkinské pastrany, jejíž úlohou v době komunistického režimu bylo vytvářet zdání politické plurality v totalitní ČSSR, tak jako důležitý činovník ne nevýznamného státního podniku. Z uvedeného je zjevné, že jsem pana ing. Paroubka vůbec neoznačil nepravdivě za „výše postaveného privilegovaného příslušníka režimu v období, kdy u nás vládl totalitní režim“, nýbrž jen konstatoval všeobecně známé skutečnosti. Kdybych chtěl říci to, co mi podsouváte, musel bych napsat “předlistopadový komunistický aparátčík“, což jsem neučinil. Proto nevidím důvodu, proč bych se Vašemu klientovi měl v této věci omlouvat.

Dále žádáte omluvu za to, že jsem ve svém internetovém zápisníku Události o Vašem klientovi napsal: „Paroubek bude muset přinejmenším odložit své nemravné plány na pacifikaci médií“. Za tímto výrokem si stojím. Pan premiér už delší dobu hovoří o potřebě nového tiskového zákona, který zavede „svobodu slova pro všechny, nejen pro publicisty“ a který „vyvede tuto zemi z balkánského pojetí, kdy si každý může dělat, co chce“. Už tyto formulace samy o sově jsou dosti výmluvné. Když je posuzuji z hlediska velmi časté kritiky médií, která zaznívá z úst pana premiéra („štvaní“, „štvavá kampaň“, v souvislosti s televizním pořadem, který byl shodou okolností později zastaven a na nějž si předtím rovněž shodou okolností stěžoval přímo v České televizi šéf Úřadu vlády Přikryl, dokonce “politická pornografie“) a v kontextu dejme tomu kritiky na adresu jednotlivých publicistů (např. „bývalý bolševik, svazák a normalizační scénárista, nyní pohůnek ODS“), poskytuje mi to důvod k závěru, který Váš klient napadá. Podloženost mého závěru bohužel potvrzuje mimo jiné i žádost, kterou na mne Váš klient nyní Vaším prostřednictvím vznáší. Jeden z nejvyšších ústavních činitelů této země je proti nezávislému publicistovi v mnohonásobné výhodě, mocenské, hmotné, i pokud jde o přístup k médiím. Je velmi obtížné, ne-li nemožné chápat jeho žádost o omluvu, provázenou výhrůžkou ohledně zatím blíže nespecifikovaného „řešení soudní cestou“, jinak, než jako pokus o zastrašení, a to tím spíš, že, pokud vím, zdaleka nejsem sám, na koho se pan premiér takto obrací. Považuji za zásadní věc se takovým pokusům postavit. Jinak by se mohlo brzy a snadno stát, že svoboda projevu, zaručená ústavní Listinou základních práv a svobod, u nás bude zase jen na papíře.

Vašemu klientovi se tedy ani za tento výrok neomluvím.

S pozdravem
Bohumil Doležal, Ph.D.