ARCHIV

Václav Klaus (opět) meditující

Mladá fronta Dnes zveřejnila 16. května přednášku Václava Klause na valném shromáždění Učené společnosti České republiky. Jejím názvem (a taky tématem) je: „EU musí otočit o 180 stupňů“.

Jde o „standardní“ Klausovo stanovisko. Je jím přímo posedlý a slyšeli jsme ho v různých obměnách už mnohokrát: je třeba ukončit pokus o násilnou homogenizaci Evropy, jak o ni usiluje Brusel. Dojem, že prezident už nedokáže k věci říci nic nového, však není docela správný. Postupně se vyjasňují slabiny jeho „evropské“ filosofie.

Klausova a Havlova stanoviska ke „globálním“ a evropským problémům mají cosi společného právě v tom, jak je jejich autoři do omrzení opakují. Přitom Havlova ideologie je průhlednější a naivnější: kýčovité pseudofilozofování, nepříliš nebezpečné jednak proto, že autor je už mimo aktivní politiku, a také proto, že vždy citlivě zohledňoval to, co chtějí slyšet pomazané hlavy Evropy i Ameriky. Proto byly jeho meditace jalové, ale většinou nekonfliktní.

Klaus je ctižádostivý besserwisser, něco jako zestárlý a útočnější kadet Biegler. Touží poučovat. Na rozdíl od Havla, který jako typický humanisticky orientovaný intelektuál bez systematického vzdělání nerozumí vlastně ničemu, je jeho ekonomická erudice nezpochybnitelná. Jeho doménou je proto vědeckost. Už zde je jakási podobnost s marxismem, zejména v leninské podobě: aby byl světonázor pevný, musí se opírat o ekonomickou vědu. Problém je, že jakmile se začne uvažovat o trendech evropského vývoje, s pouhou ekonomií nevystačíme. A když Klaus opustí její teritorium, začne produkovat úvahy svou banalitou podobné Havlovým, jen nebezpečnější. Například: „Evropský integrační proces… je dlouhodobá - na naší vůli více méně nezávisle se prosazující - tendence, kterou je sice možné různými nerozumnými zásahy brzdit či modifikovat, ale která se – svým vlastním, samovolným evolučním vývojem – dříve či později prosadí.“ I to je v podstatě marxistické pojetí dějin a role jedince v nich. Dějiny jsou samovolný proces, řídící se svými zákonitostmi, a člověk do nich může zasáhnout jen tak, že pozná, co je zákonité, a přizpůsobí se tomu. Svoboda je poznaná nutnost. Ve skutečnosti se všechny dějinné procesy skládají ze spousty svobodných lidských aktivit. Každá z nich se může prosadit jen v daleko omezenější míře, než jak by si to jejich ctižádostiví provozovatelé představovali, ale každá z nich, pokud je statečná a vytrvalá, se uplatní, neztratí se: v tomto smyslu je člověk spolutvůrcem dějin, může skromným způsobem spolurozhodovat o jejich průběhu a je jeho povinnost to dělat. Klausův marxistický fatalismus je demoralizující a demotivační. Freut euch des Lebens, maximalizujte své slasti a minimalizujte své strasti, dějiny se valí samospádem a běda vám, pokud se jim budete plést do cesty.

A za druhé: Klaus posuzuje evropský vývoj v posledním zhruba půlstoletí z hlediska výnosů a nákladů. Neexistují věci jen výnosné, své náklady má všechno. Podstatné je, zda jsou výnosy vyšší než náklady. Tak tomu bylo v prvním období evropské integrace, od vzniku EHS. V posledních letech se trend obrátil, a to je zlé.

Rozvoj lidské společnosti se však nedá poměřovat vztahem nákladů a výnosů, protože ekonomická prosperita není ani jediným, ani hlavním smyslem její existence. Společnost má poskytnou těm, co jsou v ní sdruženi, navíc a především bezpečí a spravedlnost, a ty se na výnosy a náklady nedají převést prostě proto, že jsou nákladné a tudíž nevýnosné (pozoruhodné přitom je, že nespravedlivé společnosti většinou nedokážou pořádně prosperovat). Tím má být řečeno: základem je politika, úsilí o ekonomickou prosperitu je jen jednou – byť i nutnou – její součástí. A politika je věcí svobodného rozhodování lidí, přičemž úsilí o politiku spravedlivou předpokládá víru a morální ohledy. To, co předvádí český prezident, je cynismus intelektuálního dandyho. Nemám v úmyslu zastírat, že Václav Klaus má z minulosti nepopiratelné zásluhy o české ekonomické myšlení a českou politiku. Bohužel na sebe nabalil spoustu hlupáků, kteří nemají ani jeho zásluhy, ani jeho politické schopnosti, ani jeho intelekt, jen jeho cynismus. Klaus se zjevně vyčerpal (to se stane dříve či později každému, člověk je smrtelný), nemůže jim už příliš pomoci, a na nich teď leží hlavní tíha zápasu s Paroubkovou nemravnou vizí. Strašné, že?

21. května 2006