ARCHIV

Smrtí tanec Unie svobody

Patrně jste si všimli, že umírající člověk se v určitém okamžiku často přestane kontrolovat a chová se najednou podivně, výstředně; nebýt vážné a smutné situace, zdálo by se, že směšně. Protože býváme většinou svědky posledních chvil svých blízkých, které jsme měli rádi, a protože si při té příležitosti říkáme: jen počkej, neujdeš tomu a jednou budeš taky tak vyvádět, ne-li hůř, reagujeme šetrně a s ohledy. Když se podobně projevuje v posledním tažení politická organizace, k níž navíc není důvod mít nějaké něžné city, tento závazek ovšem odpadá. Zbývá jen zarážející podobnost v chování. Teď tedy tančí svůj komický smrtí tanec US-DEU.

Poměrně častá iluze umírajícího je, že se mu otvírají nové životní perspektivy. A tak se nám na internetových stránkách „www.its-legal.us“ představuje „Nová Unie svobody“. Tatam je někdejší ODS s lidskou tváří. „Už bylo dost politiky, která se dělá v sakách. (Politika v rubáši musí samozřejmě vypadat jinak, bd) Voliči chtějí normální lidi, kteří dělají chyby jako oni.“ Umírající člověk zapomíná na svou identitu: „Arogance moci, šikanování obyvatel úředníky, nespravedlnost, korupce, politické a ekonomické čachry, vše vymeteme z chléva, aby se lidem zbaveným špíny a smradu začalo žít lépe! Jsme stranou protestu!“, volá vládní strana.

Na smrtelné posteli se taky zpravidla činí vyznání: „Zapletli jsme se s mocí, abychom vydobyli slávu. (Řekl bych, že šlo i o jiné požitky, a že moc dokonce taky tak trochu byli, i když, upřímně řečeno, žádná velká sláva, bd) Smrad nás však pohltil a téměř udolal. (Téměř - umírající si většinou nepřipouští, že umírá, bd) Pochopili jsme, jak se cítí všichni loseři, rozdílní, malí a diskriminovaní.“

Následuje vlastní program. Jeho jádrem je kritika kapitalismu, monopolů a buržoazní demokracie: „Současní politici, instituce, obrovské firmy, národní i nadnárodní kapitál si mezi sebou již dnes slibují, že my je budeme poslouchat… Někdo prostě chce jenom žít. Chceme, aby takovým lidem stát i koncerny daly pokoj… nechceme, aby nás banky a koncerny zotročovaly v systému doživotních půjček… Chceme skutečnou a přímou demokracii! Elektronické volby umožní mít přímý vliv, přímo rozhodovat.“

V takto pojatém programu nesmí chybět i odpor k establishmentu a sympatie k těm, co ho boří: „Chceme, aby stát a establishment dal pokoj všem, kteří chtějí žít trochu nebo úplně jinak, než se to hodí mocipánům“, praví vládní strana. „Zastavme mezinárodní hysterii okolo terorismu! Teroristé se nerodí a lidé v jiných kulturách jsme my. Oni jsou my a my jsme oni!“, přesvědčuje nás ministr spravedlnosti. „Nechceme se také podpisovat pod vojenská dobrodružství státu!“, dodává ministr obrany. A všichni dohromady křičí, až z toho nedobrovolným svědkům tohoto nedůstojného umírání běhá mráz po zádech: „Bezplatné zdravotnictví pro bezdomovce i milionáře! Řádné vzdělání na všech stupních musí hradit stát!“ Atp.

Proč se však ulízaný růžolící bonviván, poté co pocítil chladnou kostnatou ruku zubaté, rozhodl vydat na maškarní ples v převlečení za piráta? Důvod vyklopil s odzbrojující prostoduchou upřímností místopředseda strany Ludvík: „Potřebujeme dostat k volbám asi tak 250 tisíc lidí, kteří by nám dali hlas. Agentura, která pro nás dělala analýzu, nám řekla, že tohle (asociálové s anarchickými sklony,bd) je jediná skupina lidí, kterou bychom ještě teď mohli získat“.

Od US-DEU je konec konců docela pěkné, že se tváří v tvář smrti nepokouší pro sebe získat i kriminální podsvětí. Pár hlasů by to jistě hodilo. Program by se ovšem musel ještě upravit. Obávám se, že ne zase až tak moc.

24.dubna 2006