ARCHIV

Předvolební neuróza v české politice

Volební kampaň, kterou prožíváme, je zatím nejupadlejší ze všech po roce 1989. Nejprve se objevily billboardy, které místo aby propagovaly vlastní program (totiž ten ODS), zesměšňovaly protivníka. Pak billboardy, zesměšňující různé protivníky, k nimž autoři neměli odvahu se přihlásit. Nakonec znevažující persifláže předvolebních billboardů konkurence, k nimž autoři (ČSSD, tzv. Balbínova poetická strana) už dokonce mají tu drzost se hlásit. Přitom Balbínova strana nemá politický zájem oslabit lidovce, protože nemá vůbec žádný politický zájem. Životní politický zájem oslabit lidovce mají ovšem sociální demokraté.

Tón debaty udává Jiří Paroubek. V sobotních televizních Událostech charakterizoval ODS slovy hloupost, stupidita, arogance. Řekl to s šarmem lampasáka z ČSLA, sekýrujícího mužstvo za neuklizené záchody. Nával protisocialistické nevolnosti vydrží divákovi jen do chvíle, kdy se na obrazovce objeví tvář Ivana Langera. ODS se horlivě hlásí ke slušnosti a věcnosti (škoda, že si na to pan Langer nevzpomněl, když dával vylepovat na dálnici protivládní billobardy). Přihlášení ke slušnosti je třeba chápat takto: na rozdíl od toho dobytka z ČSSD my budeme na just slušní, aby každý viděl, co jsou oni zač. Ve skutečnosti každý vidí, že jedni jsou v této věci (slušnost) za osmnáct, druzí za dvacet bez dvou. Slušnost se nedeklaruje, slušnost buď je, nebo není.

Další věc, nad kterou zůstává rozum stát, jsou volební prognózy KDU-ČSL. Kolísají od 4% do 12,3%, podstatné přitom je, že přepadávají přes 5% hranici. Odborníci si to nedovedou vysvětlit. Každý se brání vidět v tom průnik politických zájmů na neutrální půdu. Přitom jakési vysvětlení propadu preferencí KDU-ČSL (ne ovšem pod 5%) tu je:

Sněmovna schválila rudou většinou dva významné zákony: Zákoník práce, nebývale posilující postkomunistického odborového molocha, a zákon o neziskových nemocnicích, jeden z těch, jimiž se české zdravotnictví jako celek pod rouškou zestátnění privatizuje do rukou dr. Ratha a jeho lobby. KDU-ČSL teď zažívá roli opozice v koalici, v níž si libuje od roku 1992, tentokrát z její trpké stránky. Odpovídá za vládní iniciativy, které nemůže ovlivnit. Z vlády už odejít taky nemůže, okamžik, kdy mohla, dávno zmeškala.

Do voleb vstupují dva bloky: „levice“ (KSČM a ČSSD – dnes je zjevné, že ta druhá není nic jiného než KSČM s lidskou tváří) je kompaktní a poskytuje levicově orientovaným voličům dostatečnou nabídku. Naproti tomu na „pravici“jsou populističtí nacionálové a klerikálové. Sekulární liberální strana, která se netopí v historickém balastu, chybí. Pak jsou tu ovšem zelení. Paroubkův pokus vyfouknout jim ekologická témata je omyl: to, co zeleným přihrává voliče, je, že se deklarují jako nová, třetí síla: ani ODS, ani ČSSD. S ekologií to nemá nic společného. Jsou v jiné situaci než kdysi strana důchodců (strana kverulantská stejně jako ČSSD), které v předvolebním finiši šikovnější Zeman vyluxoval voliče. Problém zelených je jinde: k tomu, aby hráli roli jazýčku na vahách, potřebují buď lidovce, nebo ochotu spustit se s komunisty. Druhou doposud zásadně odmítali (lépe řečeno odmítal ji předseda Bursík). Lidovci pod Kalouskem se na jazýčku na vahách už asi spolupodílet nemohou, zvorali to. Co asi budou zelení dělat po volbách, v nichž pravděpodobně uspějí?

Při tom při všem není pravda, že si člověk nemá z čeho vybírat. Musí jen zapomenout, že chce sedět v Hiltonu a chystat se ke kulinářským orgiím. Sedí v chudinské jídelně a jíst bude ne proto, aby si pochutnal, ale aby neumřel hlady. Autor těchto řádků si vybral už dávno. Neřekne ovšem koho, bylo by to od něj neprofesionální.

Mladá fronta Dnes 24. dubna 2006