ARCHIV

Jak volili v Maďarsku

V neděli večer skončilo první kolo maďarských voleb. Definitivní výsledky byly známy až v pondělí ráno. Podle nich bylo zatím obsazeno 212 mandátů, přičemž strany vládní koalice jich získaly 113, opozice devadesát devět. Náskok koalice je sice malý, ale asi bude stačit, zvlášť když v druhém kole v jednomandátových obvodech má dosavadní koalice lepší vyhlídky. To by bylo určité novum (doposud se v Maďarsku levice a pravice u vládních vesel pravidelně střídaly). Volební účast byla podle našich měřítek poměrně vysoká (skoro 68%), i když zaostala za předchozími volbami.

Maďarská politická scéna a maďarský politický systém se těm českým podobá i nepodobá zároveň. Politická scéna se u našich přespolních sousedů stejně jako u nás postupně zpřehlednila: ze všech stran, co letos kandidovaly, měly jen čtyři naději dostat se do parlamentu, nad dvěma se přitom vznášel jakýsi otazník. Nakonec těsně prošla nejen levicově liberální SZDSZ, ale i konzervativně liberální MDF, což je určité překvapení. Tato bezprostředně po převratu nejsilnější maďarská strana se v posledních svou volbách dostala do parlamentu jen přispěním FIDESZu. Teď se pokusila postavit se na vlastní nohy a vyšlo to.

Zároveň ovšem maďarská politická scéna netíhne tolik k pastovým situacím a vratkým vládám s nedostatečnou většinou. Základní důvod je jednoduchý: V maďarském jednokomorovém parlamentu sedí 386 poslanců, pat je velmi nepravděpodobný. V Maďarsku neexistuje silná parlamentní komunistická strana s nulovým koaličním potenciálem. A konečně volební systém: 170 poslanců se volí většinově v jednomantátových obvodech, 152 poměrně na „oblastních“ kandidátkách, ostatní mandáty se rozdělí sečtením zbytkových hlasů. Každý volič má dva hlasy (volí jednotlivce i kandidátku). Volby jsou dvoukolové, pro poslance zvolené většinově neplatí 5% hranice, přesto se už dlouho do parlamentu nedostala touto cestou žádná tzv. osobnost, ale jen představitelé parlamentních stran.

A konečně: vzhledem k politické orientaci postkomunistické MSZP Maďarsku v případě jejího vítězství nehrozí změna režimu. Politická scéna je tu stejně jako u nás poznamenána rivalitou obou velkých stran, socialistů a FIDESZ: přesto se v základních věcech státního zájmu obě dokážou domluvit.

I v Maďarsku mají velké strany jistý sklon k populismu (program FIDESZu pro zdravotnictví poněkud připomíná představy dr. Ratha). Dělení na pravici a levici se po středoevropsku částečně kryje se „západnickou“ a národní orientací.

K tomu jde ovšem třeba říci: u nás se s oblibou mluví, zejména v souvislosti s FIDESZem, o maďarském „nacionalismu“. Jenže Maďaři jsou v jiné situaci než my. Třetina Maďarů žije v sousedních zemích (my jsme naopak třetinu svého nynějšího území zbavili jinonárodního obyvatelstva). Ti lidé se považují za součást národa v politickém smyslu a politicky se organizují. Představa, že se z nich jednou stanou maďarsky mluvící Rumuni, Slováci, Srbové či Ukrajinci, je v civilizovaných poměrech neuskutečnitelná. Hranice ovšem měnit nelze a žádná maďarská parlamentní strana nic takového nežádá. Problém je obtížně řešitelný, a žádá si dobré vůle od všech zúčastněných – tj. i od sousedů Maďarska. Jinak může do budoucna destabilizovat politickou situaci v celém regionu.

Mladá fronta Dnes 11. dubna 2006