ARCHIV

Smutné konce nepolitické politiky

Balbínova poetická strana vypadala v době, kdy vznikla, před volbami 2002, na první pohled jako roztomilý nápad několika intelektuálů s vazbami na někdejší disent. Byla nepochybně plodem otrávenosti českou politikou, otrávenosti, kterou lze pochopit. Neměla žádné politické ambice, byla to parodie na politickou stranu, a svou nepřízeň rozdělovala rovnoměrně mezi všechny účastníky politického zápasu. Stinnou stránkou této legrace bylo, že vlastně jen přispívala k celkové otrávenosti české veřejnosti a k přesvědčení, že politika jako taková a česká politika zvlášť je šaškárna, potažmo svinstvo. To je koncepce kolektivní viny, v českém prostředí tolik oblíbená. Vzniká jakýsi bludný kruh: značná část českých politiků (ne všichni) vzbuzují u veřejnosti dojem, že politika je šaškárna, Balbínova strana tento pocit posiluje. Politiky, kterým o něco jde, to nejspíš otráví (šaškům to nevadí). Kritici (vlastně nejde o kritiku, ale o paušální odsudek) mají nejspíš dojem, že svět politiky kritizují zvnějšku. Ve skutečnosti je politika něco, co potřebujeme k životu, a to všichni, je to střecha, která nás všechny kryje, a pokud někdo podkopává její pilíře, způsobí, že nám nakonec spadne na hlavu, i těm, kteří se cítili být mimo. Což se v letech 2002 – 6 taky stalo.

Balbínova strana se v roce 2002 ocitla jednou nohou ve světě politiky a zalíbilo se jí tam: „kandidovala“ pak do Senátu a do Evropského parlamentu a nebylo jasné, nemyslí –li to aspoň trochu doopravdy, jako alternativa k směšně vážné a přitom nedůstojné oficiózní politice. A do dalšího vývojového stupně dospěla v tomto roce. Zapojila se do volební kampaně tím, že padělá billboardy KDU-ČSL, kterou prezentuje jako stranu darebáků a jejího předsedu jako darebáka největšího. Tedy jakési politické hackerství.

A to je opravdu zvláštní: strana nemá žádné vyhlídky a vlastně ani politické ambice, protože to žádná strana není. Nic věcného nechce, nic nepodporuje. Orientuje se zcela účelově ne na kritiku, ale na kompromitaci jedné jediné politické strany a jednoho člověka. Přitom sdělná a morální hodnota jejích billboardů je stejná jako hodnota nápisu „Kalousek je vůl“, naškrábaného na stěně veřejného záchodku.

Problém má dvě roviny, první je věcná: z jakého důvodu má být ze všech českých parlamentních stran vypíchnuta zrovna tato jedna a předváděna jako výlupek vší špatnosti? A proč má být ze všech českých politiků jako největší padouch vybrán zrovna Miroslav Kalousek (nijak si ho neidealizuju)? Navíc KDU-ČSL je nejslabší ze všech parlamentních stran a jako terč k útokům se nabízí mj. pro svou křesťanskou orientaci.

Když důvody nejsou věcné, co tedy? Preference KDU-ČSL se hrozivě blíží pětiprocentní hranici. Pokud by vypadla, stane se opět víc než pravděpodobnou vláda ČSSD, přesněji řečeno Paroubka, s komunisty v zádech, projekt politicky zhoubný a zcela nemravný, daleko nebezpečnější než KDU-ČSL se svým fundamentalismem (potraty, registrované partnerství) a oportunismem. Paroubka před časem podpořil Havel a za jeho plán lámou kopí publicisté z Havlova okruhu.

Snad je za tím, co vyvádějí balbínovci, pouhá indolence. Těžko se však zbavit podezření, že ta partička recesistů teď funguje jako najatá skupinka rabiátů, kteří přicházejí vybílit lokál, jehož majitel včas nezaplatil výpalné.

Mladá fronta Dnes 27. března 2006