ARCHIV

Tance kolem Husajna

Kdo by to byl řekl. Kolem jednoho z největších tyranů se semkla „mírová hráz“. Vlastními pocity ji vytvořili umělci, novináři, televizní a filmové hvězdy, učenci a studenti. Strýcové z české odborové centrály pod jejím vlivem vyhlásili stávku. Školáci vyrazili do ulic a fabriky pískaly a houkaly. Slova „mír“ a „lid“, tyto vyčpělé a bezobsažné fráze, opět mobilizují.

Údiv však není na místě. To vše už tu bylo. Dodnes si pamatuji, jak nás komunisté v roce 1982 hnali do protestů proti raketám amerických válečných štváčů. Ty tehdejší demonstrace nebyly o nic víc pitomé a krátkozraké, než ty dnešní. Je v tom jistá kontinuita. Kontinuita nekonečných iluzí, které nikdy nezemřou právě proto, že jsou iluzemi. Iluze je znakem nesmrtelnosti.

Mimo iluzi se nám však, skrze Husajnův knír a baret, dere k životu nový světový řád. Není dílem Husajna, pouze se to jaksi sešlo. Rozpadl se bipolární svět. Hranice mezi starými rivalitami byla setřena a rodí se rivality nové. Francouzi a Němci chtějí otestovat geopolitickou váhu Unie na střetu s USA, což je efektní číslo s krátkodobě nízkými náklady. Silná Čína potřebuje zjistit, je-li EU mocenským konkurentem schopným účinně oslabit amerického četníka. Putinovu Rusko si výská radostí nad francouzskou domýšlivostí, která spolehlivě likviduje NATO. A zbavuje tak střední Evropu geopolitické jistoty z ruských zájmů. Arabové jsou zvědavi, jestli Velkého satana upálí jeho nejbližší spojenci.

Tento kvas se odehrává na iráckém pozadí. Možná se tam v brzku postaví pomník člověku, který spustil zánik světa takového, jak jsme ho znali. Nevím, zda-li se z toho máme radovat.

Zdeněk Švácha