ARCHIV

Čekání na Zemana

Nadcházející volba prezidenta bude mít zjevně pro budoucnost České republiky ještě větší význam, než jak by to odpovídalo nejrůznějšími pravomocemi už tak dosti nafouklé funkci autoritářského pseudomonarchy. Je zjevné, že největší šance má v tuto chvíli Miloš Zeman. KSČM i někteří lidé z ODS už neoficiálně naznačili, že by ho mohli podpořit. Vládní koalice se snaží Zemanově volbě křečovitě a nešikovně zabránit. To jen prohlubuje vnitřní rozkol v ČSSD.

Co se bude dít dál? Předpokládejme, že se ČSSD pochlapí a navrhne do první prezidentské volby dr. Motejla. Nejspíš se nakonec podaří získat pro něj hlasy KDU a US (s Hanou Marvanovou nebude tentokrát problém, je předem jasné, že její hlas tentokrát nerozhoduje, navíc volba je tajná a neskýtá mnoho prostoru k exhibici). V prvním i v druhém kole volbu v PS zablokují Zemanovi stoupenci v ČSSD. Mohlo by se stát, že ve třetím kole, kdy hlasují poslanci i senátoři společně, hlasy senátorů vyváží ztrátu v poslaneckém klubu sociálních demokratů. Tato naděje je dosti nejistá. Koalice nemůže a ani by neměla počítat s hlasy komunistů. Teoreticky by mohla zemanovcům vypálit rybník a domluvit se s Klausem. K tomu jí ovšem chybí mimo jiné politická fantazie, navíc Klaus zjevně bude v druhém a třetím kolem Motejlovým protikandidátem.

Ve druhé volbě zjevně za ČSSD nastoupí Zeman. Už proto proti němu budou hlasovat v klubech ČSSD jen jednotlivci. Podpoří ho (pochopitelně nikoli zadarmo) komunisté. V každém případě má jistý postup do 2., a bude-li to zapotřebí, i do 3. kola. Aby mohl být zvolen, bude potřebovat aspoň část hlasů ODS. Klaus bude ovšem Zemanovým protikandidátem. Pokud by KDU a US chtěli zabránit nejhoršímu, museli by jejich poslanci a senátoři volit Klause. Je velmi nepravděpodobné, že by to učinili, a tak budou jen asistovat u posledních vítězných kroků Miloše Zemana na Zámeckých schodech.

Zvolení Miloše Zemana povede nepochybně k rozpadu nynější vládní koalice a k jakési sametové bartolomějské noci ve vedení ČSSD. Zeman bude vládnout menšinově, zavázán za svou volbu i za sociálnědemokratickou vládu zároveň KSČM i ODS. Vznikne jakási rozšířená opoziční smlouva za účasti komunistů. Osud nynější proevropské koalice bude ještě smutnější než osud někdejší Tošovského vlády. Je přitom zajímavé, jak to, co před námi nejspíš stojí, odpovídá představám nynějšího prezidenta o rozumném politickém uspořádání. Hlavní roli hrají osobnosti(Zeman a Klaus). Politické strany ustupují do pozadí, hlavní slovo mají iniciativy utvořené ad hoc (v tomto případě za účelem prezidentské volby). Celý systém politických stran je jaksi redefinován, dělení na pravici a levici nehraje roli.

Zeman může svým podporovatelům slibovat rozdávání z funkcí, které jmenuje výlučně prezident. Ti, kdo rejstřík těchto prezidentských možností kdysi tak zdárně rozšířili, aby umožnili Havlovi ovlivňovat politický život země, jistě netušili, že zároveň dláždí cestu k prezidentskému stolci Miloši Zemanovi. ČSSD, ODS a KSČM možná získá rozhodující pozice v Ústavním soudu, „třetí komoře parlamentu“ (jak ho kdysi nazval Václav Klaus Klausovi to přestane vadit právě tak, jako mu přestala vadit přímá volba prezidenta). Výsledkem bude jakási neformální Národní fronta, složená z ČSSD, KSČM a ODS. US-DEU zanikne, marginalizovaná KDU-ČSL bude podle svého zvyku nepochybně usilovat o členství v novém mocenském bloku (svoboda je poznaná nutnost).

Špidla má v tuto chvíli vlastně jedinou možnost, která by mohla tento samospád narušit: pokusit se na poslední chvíli o jakousi vstřícnost k ODS, která se rovněž zmítá vnitřním neklidem, a to tak, aby neposílil pozice Václava Klause. Byl by to pokus velmi riskantní, s nezaručeným výsledkem. Jinak se zdá být ve světle posledních náznaků z KSČM a ODS Zemanovo prezidentování takřka neodvratným.

16. listopadu 2002