Odpovědí prezidentských kandidátů na dopis KOD a bývalých účastníků DI

Michal Horáček

25. 11. 2017

Vážený pane Doležale,
již první den své kandidatury, tj. 3. listopadu 2016, jsem zveřejnil obsáhlý program, který je možné najít na mých webových stránkách www.michalhoracek.cz. Tento dokument kromě jiných věcí obsahuje i jasnou deklaraci příslušnosti k hodnotám, které zmiňujete, tj. "demokratický režim, parlamentní demokracie a právní stát, opřený o ideje občanských a lidských práv a svobod". V tomto kontextu je rovněž důležité připomenout, že jsem byl jedním z hlavních aktérů dění v roce 1989, tudíž o mém politickém smýšlení těžko může být pochyb.

Nedávné volby skutečně vedly k výraznému překreslení politické mapy ČR v důsledku značného volebního zisku tzv. antisystémových stran a hnutí. Ačkoli jde o nepopiratelnou vůli voličů, opakovaně jsem se veřejně vyjádřil, že bych jako prezident udělal všechno proto, aby základní pilíře demokratického právního státu včetně naší aktivní účasti v nadnárodních euroatlantických společenstvích nebyly narušeny ani ohroženy. Opakovaně jsem se vyslovil proti záměru zrušit Senát, uspořádat referendum o vystoupení z EU, snížit počet poslanců a proti dalším záměrům, které by mohly ČR vychýlit z cesty, na níž se v roce 1989 vydala.

Tudíž k Vaší základní otázce, zda bych nastoupený vývoj korigoval či potvrdil mohu odpovědět, že v rámci pravomocí, které dává prezidentovi Ústava, bych se jej  korigovat snažil, a to energicky a ze všech sil.

S pozdravem
Dr. Michal Horáček

Pavel Fischer

27. 11. 2017

Vážený pane předsedo,
děkuji za Váš dopis. A děkuji i za aktivitu Klubu na obranu demokracie. Znám Vaši činnost, na některých akcích jsem byl, Vaše texty čtu, a musím říci, že děláte dobrou práci. Trpělivě upozorňujete na posuny v české politice, které by se mohly dlouhodobě dostat mimo rámec polistopadového vývoje a Ústavy.

Na Vaši otázku, zda chci vývoj v říjnových volbách korigovat, nebo naopak potvrdit, odpovídám jednou větou: korigovat.

Prezident nemá neomezené možnosti. Ale z Ústavy je nadán řadou pravomocí a má navíc možnost uplatnit svůj vliv, takže může svým hlasem a svými činy skutečně konat.

Považuji za klíčové provést analýzu dnešního stavu. Politické strany mají málo členů a slabou oporu mezi veřejností. Občané působí ospale a projevují vysokou míru pasivity a neochoty se angažovat. Rozšíření nových technologií, které se staly nosičem lži, rozežírá demokratickou diskusi.

I proto se domnívám, že bez obrození občanského sebe-vědomí to nepůjde. Na Hradě proto chystám otevřít centrum pro občanské vzdělávání pro školáky a studenty, kde by se seznámili nejen s institucemi, ale za doprovodu zkušených průvodců se také učili zvládnout základy práce s médii. Vím, že takových center by bylo třeba otevřít v naší zemi desítky. Na druhou stranu někde je třeba začít. Ve vídeňské budově rakouského parlamentu jsem takový projekt viděl v reálu a vím, že jeho obliba přesahuje jeho kapacitu.

Rád se s Vámi někdy sejdu, abychom při osobní schůzce mohli pojmenovat další potřebné věci. Společenství jako je Klub na obranu demokracie totiž v mých očích mohou sehrát významnou roli nejen v kampani, ale také při výkonu prezidentského úřadu.

Přijal byste, prosím, mé pozvání na čaj o páté?

Těším se na zprávy od Vás
s pozdravem,

Pavel Fischer

Jiří Drahoš

V Praze dne 29. listopadu 2017

Vážený pane předsedo, vážení členové Klubu na obranu demokracie,
děkuji Vám za Váš dopis a za pozornost vůči směřování naší země. Věřte, že budoucnost České republiky je pro mne jediný důvod, proč jsem se rozhodl usilovat o křeslo hlavy státu.

Dovolím si reagovat stručně a jasně, jak vyzýváte.

Svoji prezidentskou kandidaturu opírám o snahu oslovit občany České republiky bez rozdílu věku, pohlaví, vzdělání, profese či místa bydliště. Je mým nejhlubším přesvědčením, že role prezidenta je snažit se občany spojit a nikoliv rozdělovat.Nesouhlasím, aby chování a výroky prezidenta vytvářely hlubokou dělicí čáru mezi lidmi. Všichni jsme na jedné lodi. Z tohoto hlediska shledávám působení současného pana prezidenta jako velmi problematické.

Takto koncipuji i svůj příslib výkonu funkce – nebudu vstupovat do politických konfliktů, které jsou normální a žádoucí náplní demokratické politiky. Nebudu známkovat politiky ani občany. Na druhé straně nebudu váhat zasáhnout, pokud by se objevily síly, které by měly za cíl vládu zákona a demokracii podkopat.

Pokud jde o výsledky voleb a jejich význam pro Českou republiku. Již během volebního odpoledne jsem vyjádřil názor, že se jedná o největší změnu od listopadu 1989, resp. od prvních svobodných voleb, a že je otázkou, co všechno to přinese. Nedomnívám se, že těch několik desítek procent hlasů pro „nové“ či transformované strany odevzdala většina jejich voličů z toho důvodu, aby u nás zlikvidovali demokracii. Nechci si zde hrát na politologa či sociologa, ale jsem přesvědčen, že nemalá část z nich byla zcela demokraticky přesvědčena, že tyto (staro)nové subjekty budou pracovat pro naši zemi lépe než předchozí garnitury. Toto prosím není žádný teoretický závěr, ale zkušenost z mnoha desítek setkání s lidmi, žijícími od Čech po Moravu a Slezsko.

Jistě lze namítnout, že podobně se dostávaly v minulosti k moci strany, jež posléze demokracii zničily. V takové situaci podle mého soudu my dnes nejsme, přesto je správné být vždy obezřetný. Jde ale o to, jakým způsobem a vůči čemu svoji obezřetnost směřujeme.

Co to pro mne jako prezidentského kandidáta znamená? Chci být hlavou státu, která zabrání jakémukoli náznaku ohrožení demokracie a ústavního pořádku, v mezích svých působností i autoritou svého úřadu v politickém a občanském prostoru. Chci tak činit způsobem, kterému co největší počet lidí porozumí a vezme jej za svůj. Protože se bude týkat především činů, nikoli jen slov, mediální taktiky či reklamních sloganů. Budu proto:

- obhajovat instituty zastupitelské demokracie a odmítat snahu je omezit (viz úvahy o zrušení Senátu, okleštění legislativních procesů do podoby „kývání na vládní návrhy“, nesystémové nahrazení rozhodování Parlamentu o komplexních problémech jednoduchým lidovým hlasováním, zrušení či omezení obecních zastupitelstev apod.)

- upozorňovat na rizika pojetí politiky jako všelidového ANO/NE, jako toho, co nazývám „tweetokracie“ či jako firemní strategie, ale také politiky jako zdroje pro osobní blaho politiků, jak jsme byli bohužel v minulosti často svědky;

- bojovat proti spolupráci s extremistickými stranami, za které jsem nucen vzhledem ke konkrétním projevům některých jejich politiků považovat SPD a KSČM (problém nevidím jen v tom, že se jich někteří členové dopouštějí, ale především v tom, že je špičky těchto stran tak nechávají volně činit);

- usilovat o kritické, ale aktivní působení ČR v EU – připomenu v této souvislosti Masarykovu myšlenku o tom, že pokud má naše demokracie nějaké nedostatky, je třeba odstranit tyto nedostatky, nikoli naši demokracii; zde vidím přímou paralelu;

- bránit naši zemi v rámci našeho spojenectví s NATO, ale i posilování naší vlastní odolnosti jak vůči krizovým situacím, tak vůči dezinformačním kampaním;

- hájit nezávislost rozhodování příslušných orgánů státní moci i veřejnoprávních médií na vůli politiků.

Jste v politice zběhlí a zkušení lidé a jistě si vzpomenete, že mnohá mnou i Vámi zmiňovaná rizika nejsou zase tak něčím novým. Pochopíte, co se zde snažím jasně ukázat. Nevidím valného smyslu v tom, abychom se utápěli v argumentaci „ad hominem“; to není funkční, ale ani správný jazyk pro naši veřejnost.

Ukazuji lidem, které konkrétní hodnoty nesmíme ztratit, proč a kam chci zemi vést, pokud budu mít tu příležitost.

Věřím, že tento přístup se dlouhodobě vyplatí.

S přátelským pozdravem
Jiří Drahoš

Mirek Topolánek

V Praze dne 30. listopadu 2017

Vážený pane Doležale, vážení členové Klubu na obranu demokracie,
děkuji za Váš dotaz. Chtěl jsem původně odpovědět velmi krátce s poukazem na mou konzistentní a prokázanou hodnotovou orientaci. Nejsem přece nepopsaný list. Zasloužíte si ale minimálně můj pohled na současné dění a postupnou erozi všech principů, na kterých byla polisto­padová orientace naší země založena.

Jistě nejsem sám, koho trápí, kudy se Česká republika v poslední době ubírá. Co bylo před dvaceti lety nemyslitelné, stává se normou. Ex­tremisté mají ve Sněmovně přednost před demokraty. Vítěz voleb jde na Hrad se jmény ministrů pro menšinovou vládu, aniž by vůbec započala ja­kákoli jednání o vytvoření vlády většinové a tváří se, že kabinet důvěru Sněmovny vůbec nepotřebuje. Prezident se chystá jmenovat premiéra, který čelí trestnímu stíhání pro podezření z mnohamilionového podvodu. Členové jeho strany tvrdí, že jeho trestní stíhání není ve státním zájmu, protože bude předsedou vlády - podivná obrácená kauzalita... Hlava stá­tu u ruského prezidenta vtipkuje o likvidaci novinářů a na účet našich spojenců. Lež se stává tolerovanou normou a respektovanou formou vedení politického boje.

Hadi a štíří vylézají z děr. A nikdo se už vlastně ničemu nediví. Jako bychom překročili práh bolesti a - někteří nadšeně, jiní rezignovaně -očekáváme příchod toho, co jsem nazval "druhou polistopadovou republi­kou .

Samozřejmě, že tento vývoj musíme zastavit. To je důvod, proč kandiduji. Já se opravdu do politiky vracet nechtěl. Ale to, co se u nás děje, mé nemohlo nechat chladným. Prezident naprosto rezignoval na svou ústavní roli, která ho činí odpovědným za výběr premiéra. A svěřil bianco šek na oba pokusy do rukou trestně stíhaného muže, který navíc dává ostentativně najevo, že je pod jeho úroveň vést jednání o sestavení vlády s důvěrou Sněmovny. Bud' je Miloš Zeman slabý prezident, který není schopen vykonávat základní ústavní funkce, nebo takto jedná účelo­vě. Obojí je zásadně špatně.

Co bych v této situaci dělal já? V první řadě bych dal najevo, že ne­budu jmenovat trestně stíhaného premiéra ani vládu, která by jakkoli zá­visela na hlasech extremistů. Právo ANO 2011 vybrat premiéra bych ne­zpochybnil. Za druhé bych premiéra jmenoval až poté, kdy by mi předlo­žil rozumný obrys většinové demokratické vlády. Aktivně bych se snažil přesvědčit demokratické strany, aby jednání o vládě s ANO a priori neod­mítaly. Nespěchal bych. Argument, že je třeba "makat" a jednání by se mohla protáhnout, neberu. Stejně jako v Německu by mohla vládnout vláda v demisi. V té naší je ANO zastoupeno, jeho ministr předložil roz­počet, Sněmovna je ustavena a může ho projednat. Demokracie je disku­se. A pro mě je určité lepší pomalá demokracie, než rychlá totalita.

Nedovedu si představit, že by Angela Merkel představila prezidentu Steinmeierovi koncept vytvoření menšinové vlády CDU-CSU s tichou pod­porou Linke a AFD. To se dnes děje u nás.

Konečně za čtvrté bych se vrátil ke starým ústavním zvyklostem a požadoval po všech členech vlády negativní lustrační osvědčení. Je mi jedno, že zákon po premiérovi a ministrech nic takového nepožaduje. Prezidentovi Ústava nezakazuje lustrační osvědčení žádat. A pro mě je čistý "lustrák" nutnou podmínkou morální bezúhonnosti.

To je asi vše. Závěrem Vám přeji pevné zdraví a nervy.

S pozdravem
Mirek Topolánek

Jiří Hynek

20. listopadu 2017

Vážené dámy, vážení pánové,
  posílám Vám odpověď na Váš dotaz pro prezidentského kandidáta pana Hynka:

Vážení,
  obdržel jsem od vás výzvu s dotazem, zda chci politický vývoj, nastoupený v říjnových volbách, korigovat, nebo naopak potvrdit.

Na takto položený dotaz se neodpovídá snadno, neboť já nekandiduji, abych činil jedno nebo druhé.

Kandiduji, abych byl prezidentem, na kterého mohou být občané ČR hrdí.

Kandiduji, abych hájil zájmy svého národa dovnitř i navenek.

Kandiduji, aby byla má země bezpečná, svobodná a prosperovala.

Jsem Jiří Hynek. Mám své vlastní názory, zásady a hodnoty.

Pokud vás zajímají a chcete mi položit konkrétní dotaz, rád vám na něj odpovím.  

Nejsem však Antizeman nebo Antibabiš a nehodlám se tak stylizovat.

Budu respektovat rozhodnutí voličů, ačkoli se mi nemusí líbit.

Vždy se budu pohybovat v mezích Ústavy a ustálených ústavních zvyklostí.

Nad rámec toho mohu slíbit a garantovat několik základních jistot.

Udělám vše proto, aby politická moc v ČR nebyla nikým zneužívána.

Udělám vše proto, aby vláda ČR byla většinová, stabilní a důvěryhodná.  

Udělám vše proto, aby naše země zůstala aktivním a důvěryhodným členem NATO.  

Na druhou stranu budu vždy kritický vůči alarmujícímu vývoji v EU, budu bránit další nežádoucí integraci či přijetí eura.  

Nikdy se nebudu podílet na oslabování našeho státu přijímáním vnucených kvót na migranty či snah o odzbrojení obyvatel.  

Budu neústupným odpůrcem dalšího oklešťování našich svobod a nepřítelem politické korektnosti.  

Nikdy nebudu servilní vůči bruselským úředníkům a politikům, ať už západním či východním.  

V klidných dobách může sedět na pražském hradě kde kdo.  

Já slibuji, že v případě mého zvolení budu silným prezidentem pro těžké časy.  
 

Příjemný zbytek dne.
S pozdravem
Ing. David Černohorský
Zástupce ředitelky komunikace