Evropa nás potřebuje a my potřebujeme Evropu

Evropská unie čelí v posledních měsících patrně největší výzvě za celou dobu svého trvání. Příliv uprchlíků z chudých a rozvrácených zemí Blízkého a Středního Východu a ze severní Afriky může do budoucna poškodit stabilitu členských států i soudržnost Unie jako celku.

Je jistě možné a potřebné hovořit o ideových příčinách této krize, o chybách v zahraniční politice Unie i členských zemí. Je možné a potřebné uvažovat o tom, zda a jak uprchlickou vlnu regulovat a nakolik nynější unijní legislativa odpovídá dnešní situaci. Musíme taky znát hranice svých možností a sil, jinak naděláme víc škody než užitku. Při tom při všem je však zároveň třeba vytknout před závorku jedno:

Do Evropské unie jsme před časem vstoupili dobrovolně a rádi, po zlé zkušenosti se čtyřiceti lety nesvobody a nesamostatnosti. Řadu let jsme pak rádi přijímali a dosud přijímáme pomoc, na níž se podílejí hlavně naši bohatší a silnější spojenci. Spojenectví však také znamená být solidární a ctít vzájemné závazky. Přišel čas, abychom dali najevo, že o tom víme.

Společnost, která žije ve stresu a v obavách, snadno podléhá různým populistům a lidem se zálibou v primitivní a násilné politice. Mysleme na to, že vnitropolitické stability a pocitu bezpečí nesmíme dosahovat na úkor demokratického uspořádání naší společnosti.

A konečně, v souvislosti s uprchlíky se u nás hodně mluví o našich hodnotách, které je teď třeba bránit. Nezapomínejme, že k nim patří i povinnost pomáhat trpícím a ohroženým, plynoucí z příkazu lásky k bližnímu, jenž byl kdysi dávno vložen do základů, na nichž stojí česká společnost i Evropa.

Evropská unie je lidské dílo, a proto je možné k ní mít řadu výhrad. Přes to přese všechno je podstatně lepší než ta spojenectví a „spojenectví“, která jsme si už vyzkoušeli: teď, 21. srpna, máme možnost si znovu připomenout jedno z nich. Snad právě to je vhodná chvíle, abychom dali najevo sobě i druhým:

Víme, že Evropu potřebujeme. A víme taky, že Evropa potřebuje nás, že na nás záleží. Dokažme tedy v příštích dnech, měsících a letech sobě i partnerům, že jsme spolehlivý a sebevědomý spojenec.

Klub na obranu demokracie a bývalí účastníci Demokratické iniciativy: Bohumil Doležal, Bohumil Dvořák, Miroslav Fleischman, Vladimír Fritsch, František Hodík, Vladislav Kahle, Jana Kováříková, Vojtěch Kučera, Jaroslav Lenert, Jiří Liška, Martin Litomiský, František Lízal, Hana Mahlerová, Josef Matoušek, Jitka Matoušková, Pavel Otto, Herbert Pařízek, Jan Pavlík, Hana Petrásková, Jana Petrová, Vojtěch Průša, Ivan Rigel, Jan Scheinost, Lenka Smětáková, Gabriela Sodomková, Milan Sýkora, Pavla Sýkorová, Pavel Šafr, Miroslav Štengl, Karel Štindl, Kristýna Tauerová, Jan Tichý, Stanislav Toula, Otakar Válek, Vladislav Vaňák, Hanuš Velebný, Ladislav Voves, Milan Zapletal, Jan Zima

K výzvě se dále připojili: Jaroslav J. Alt, malíř a vysokoškolský učitel, David Barton, knihovník a redaktor, Pavlína Bartoňová, ředitelka Art For Good, Pavel Brázda, malíř, Adam Drda, publicista, Pavlína Havlová, asistentka auditora, Viktor Karlík, výtvarník, Jan Nedvěd, býv. šéfredaktor časopisu Tvář, Martina Nedvědová, učitelka, Věra Nováková, malířka, Petr Onufer, překladatel a redaktor, Edita Onuferová, redaktorka, Terezie Pokorná, šéfredaktorka Revolver Revue, Jan Pospíšil, bezpečnostní analytik, Jan Vevera, lékař

21. srpna 2015