ARCHIV

"otevřeno"

Vyhnání ze žido-zednářského hlediska

Pokud jde o svobodu projevu, byl až dosud u nás základní problém nikoli v ní samé (je zaručena Ústavou), ale v možnostech jí využít. To znamená, že existují konvence a paradigmata, které vedou k tomu, že média připouštějí pojednávání o určitých tématech jenom zcela vyhraněným způsobem a o jiných raději nepojednávají vůbec. Ze své zkušenosti to dobře znají autoři, kteří se pokoušejí psát nekonformně o česko-sudetoněmeckých vztazích a hlavně o tzv. odsunu Němců po druhé světové válce. Až na zanedbatelné výjimky média mlčí.

Zlověstné ticho porušilo opavské nakladatelství Open Education &Sciences vydáním brožury "Sudetští Němci, etnická čistka, vyhnání". Je to překlad práce německých autorů Gerda Kleininga a Josefa Weikerta "Der vergessene Völkermord im Herzen Europas", kterou přeložila, upravila a redakčně zpracovala Ludmila Čajanová. Tato brožura znamená svým způsobem přelom, protože autoři vycházejí jednoznačně ze stanovisek sudetských Němců a neskrývají výrazný odpor k jejich poválečnému vyhnání. Takové německé práce tu až dosud nevycházely a je celkem pochopitelné, že se to mnoha lidem nelíbí. Dobrá, takový je svět. Horší je, bojuje-li se proti těmto publikacím pohoršlivými, nedůstojnými zbraněmi.

Bylo totiž podáno trestní oznámení na neznámého pachatele a paní Mgr. Ludmilu Čajanovou předvolali k výslechu, aby vše vysvětlila. Divné? Ano, podivné a ještě víc. Paní Čajanová totiž nemusela vysvětlovat to, co se týká brožury, kterou přeložila a redigovala, nýbrž musela se bránit proti výtkám posudku. A není to posudek ledasjaký, nýbrž "Odborné vyjádření z oboru politologie, historie, sociologie a lingvistiky". Policii je poskytl sám Ústav politologie filozofické fakulty UK a podepsal Dr. Zdeněk Zbořil. Metodologie tohoto odborného vyjádření je ohromující.

Zdeněk Zbořil šel na brožuru "Sudetští Němci" od lesa. Výtky, které vznáší, jsou z hlediska brožury, zabývající se zejména vyhnáním Němců, evidentně marginální (kritika vzniku a použití pojmu sudetští Němci a vůbec Němci), a tak jsou tu k pomoci další prostředky, další dvě publikace. Jde tedy o simultánní "odborné posouzení" tří publikací. K té, kterou redigovala paní Čajanová, přibyly "tiskoviny" Rudolfa Seidla o holocaustu a Johannese Rothkranze proti Maastrichtu. Kdežto brožura "Sudetští Němci" nezakrytě vychází ze stanovisek vyhnaných Němců, jsou další dvě tiskoviny zcela jiného druhu: nezapřou sympatie k antisemitismu. Společenství těchto tří titulů je tedy opravdu zvláštní, zejména uvážíme-li, že v brožuře "Sudetští Němci" není o židech a o sionismu ani slovo, právě tak jako o pochybnostech ohledně holocaustu. Ale společenství tří publikací má svou logiku.

Závěrem totiž Dr. Zdeněk Zbořil hodnotí všechny tyto texty dohromady: "všechny tři posuzované texty se vyznačují společnými znaky". Proto podle našeho sociologa, politologa, historika a lingvisty také brožura, kterou přeložila Ludmila Čajanová, zpochybňuje mimo jiné "rozsudky Norimberského tribunálu /1946/" (?) (spol. znak 1) i "ideu evropské integrace a vznik Evropské unie" (?) (taktéž). Navíc prý spolu s dvěma ostatními texty obsahuje roztodivná tvrzení. Například "že vinu za vyvražďování evropského obyvatelstva (včetně Židů) má někdo jiný než soudy usvědčení viníci" (spol. znak 3), že opakuje "východiska a argumenty nacistické propagandy z let 1944-1945 ('obrana Evropy před komunismem', 'Uchvátí-li tě, zahyneš' myšlen rudý spár J. V. Stalina aj.)" (spol. znak 4). Docela zábavný je Zbořilův "společný znak č. 5", že tři posuzované texty "vycházejí ve svých závěrech z teorie 'židovského' nebo 'žido-zednářského spiknutí', jehož cílem je 'uchvátit' moc nad světem a tomu mají sloužit i instituce Evropské unie." Také text "Sudetští Němci"obsahuje podle Zbořilova závěru č. 7 "výzvy k činům, jejichž motivem se zdá být nenávist a záští vůči českému národu, židovství jako kultuře, náboženství i národnosti". Podle posledního bodu "společných znaků" se "všechny tři posuzované publikace dotýkají hodnot chráněných Ústavou ČR a útočí na integritu státu i společnosti." (spol. znak 8)

Ještě že Dr. Zdeněk Zbořil je aspoň humanista. Domnívá se, že pro "případné rozhodování o trestně-právní povaze celé záležitosti by bylo nezbytné posuzovat všechny tři texty odděleně a v širším kontextu". Jakou výměru trestu by měl soud určit překladatelce, to, buďme spravedliví, posuzovatel neuvádí.

Zbořilův posudek chce vyvolat zdání vědecké objektivity a ničím nenahraditelné autority. Ale existuje i jiné univerzitní posouzení. V něm se říká: "Vydání brožury 'Sudetští Němci' má zjevně za cíl seznámit českou veřejnost s názorem na otázku 'odsunu', jaký má část bývalých Němců v Německé republice, v zájmu vzájemného porozumění (zvýraznil EM) (....) Názory, fakta a argumenty, v brožuře uváděné, neznamenají nic nového a překvapivého, jsou známy a uváděny průběžně v různých médiích, zabývá se jimi naše historiografie jakožto vážnými a reálnými jevy a problémy. () S některými tezemi či argumenty v brožuře uváděnými lze ovšem polemizovat ale o to právě jde, v otevřené polemice vyjasnit věci a stanoviska k nim. Uvedená publikace je součástí takového vyjasňování, svobodného vyjádření stanoviska a předkládání argumentů."

Nelze pochybovat o tom, že posouzení Dr. Zdeňka Zbořila ostře směřuje proti otevřené polemice, vyjasňování věcí a svobodného vyjádření stanoviska. Případ brožury "Sudetští Němci" ukazuje, že je zapotřebí neustále upozorňovat na pokusy kriminalizovat využívání svobod zaručených naší Ústavou. Tento článek nemůže takové téma důkladně probrat, může pouze veřejnost upozornit, že je to téma nanejvýše aktuální. Ale v každém případě:

Je nanejvýš trapné, jestliže kdokoli zneužívá utrpení Židů a obrovských židovských obětí za druhé světové války k hrubé demagogii proti obyvatelstvu, které naše vláda vyhnala ze země. Nepochybuji o tom, že Zbořilův posudek je na takovém zneužití postaven, a protestuji proti tomu.

E.M. , (Článek byl v kratším znění otištěn v Lidových novinách dne 27. 12. 2001)