ARCHIV

"otevřeno"

Velký odstup k petici Smíření 95

Ve zvláštním interview v Mladé frontě posoudil Jan Sokol počátkem srpna záměry tvůrců a signatářů petice Smíření 95 a zjistil, že jejich dílo má četné vady. Soudí, že dnes bychom to sepsali mnohem líp. Věděli bychom zejména, že je mnohem lepší, když takovou petici vyzývající českou vládu k jednání se sudetskými Němci podepíšou pouze Češi, nikoli Češi a Němci dohromady. A také by nám bylo zřejmé, že je velký rozdíl vyzývat k jednání přímo vládu nebo žádat, aby vláda k jednání někoho zmocnila. A vůbec měli jsme petice koncipovat tak, aby patřičně využila příležitosti, kterou poskytovalo padesáté výročí 2. světové války...

Čtenář interview, v kterém Sokol uvádí své námitky, se nejspíš podiví, proč autor letos na jaře Smíření 95 podepsal, když mu na této petici vadí skoro všechno. Co se změnilo od doby, kdy právě Jan Sokol hájil tuto petici v televizní Aréně? Byla petice tak neúspěšná? Je přirozené, že se události nevyvíjely přesně tak, jak Smíření 95 požadovalo, požadavky nemohou mít "výkonnou" moc, i kdyby je podepsaly reprezentativnější osobnosti. Ale petice zcela neúspěšná nebyla, věci se po jejím publikování jistým způsobem daly do pohybu, a to na obou stranách hranice, v Německu i u nás.

Je pravda, že tento pohyb může směřovat jinam než ke skutečnému smíření. Kdybychom měli dát pouze a výlučně na českého premiéra, asi bychom o tom ani nepochybovali. V rozhovoru pro český rozhlas dne 2. srpna Václav Klaus prohlásil, že pokud jde o česko-německé vztahy, nerad používá slova řešení ("řešení znamená, že je potřeba něco udělat. Ale já si myslím, že není potřeba udělat nic. Je potřeba se dívat dopředu a přiznat, že minulost je minulostí...."). Po čtrnácti dnech, když hodnotil výsledky svého jednání s předsedou bavorské vlády Stoiberem, Václav Klaus dokonce řekl, že česko-německé vyrovnání je spíše věc pro celou historickou dlouhodobou epochu.

Měřeno optikou takových prohlášení jsou vyhlídky na opravdové česko-německé smíření v roce 50. výročí konce války nevábné. Při vší úctě k osobě našeho ministerského předsedy je to optika poněkud exkluzívní. Naznačuje ovšem, že taková gesta, jako je Sokolovo skoro-odvolání podpisu na Smíření 95, mohou mít faktickou logiku: když několik měsíců po tom všem premiér nehne ani brvou, a tváří se, jako by taková petice nikdy neexistovala, neprovedli jsme to, my, signatáři Smíření 95 nějak příliš amatérsky?

Nezbývá, než znovu připomenout, že moc, kterou je obdařena petice, není výkonná, nýbrž morální. Tato morální síla se ovšem obrací také na mocenské orgány (v tomto případě dokonce výslovně na vládu). A to jak, se s morální autoritou petice vyrovnají, je pak záležitostí jejich.

Jan Sokol se nemusí obávat, podepsal dobrou petici. Je to první text, ve kterém lidé nejrůznějších politických názorů z obou stran vyjadřují lítost nad vším špatným, co se odehrálo mezi Čechy a Němci, a navrhují, jak to ještě dnes co nejrychleji napravit (přímým jednáním, spoluprací). Jako u většiny významnějších petic mají mnozí z těch, kteři ji podepsali, k jejímu znění nejrůznější výhrady. Ohledy na další signatáře, v tomto případě i na druhou stranu, vedou k pochopení, že výsledný text je v každém případě třeba chápat jako kompromis.

Možná že Jan Sokol měl k textu petice Smíření 95 výhrady už při jejím podpisu (opravdu jen podpisu; čtenář jeho kritického článku by se mohl mylně domnívat, že je jejím spoluautorem). Zač by však stála tato tak závažná petice, kdybychom teď všichni začali svádět prodlevy a komplikace česko - německého smíření právě jen na ni?

Kdyby snad k tomu měl kdokoli z nás, signatářů chuť, měl by v každém případě hovořit jen a jen za sebe Tak, jak petici podepsal.

A vůbec nejlepší by bylo obrátit se s připomínkami a kritickými výhradami na ty, na nichž česko-německé smíření vázne. Autoři a signatáři této petice to určitě nejsou.

E.M. (Otištěno v Čtd 18. 8. 1995)