ARCHIV

"otevřeno"

Zbytečná lítost

Ve zdejších poměrech si toho důchodci nemohou přespříliš dovolit. Tím "přespříliš" myslím tolik, že důchodci si nemohou stěžovat. V médiích působí přirozeně ne-důchodci, mezi nimi i lidé docela mladí, a ti myslí na důchod asi tak jako na smrt. Koho by také zajímaly stesky důchodců.

Zahraniční Čech Ross Hedvicek má úplně jiné starosti. Své radikálně vyznívající texty (zahraniční Češi mezi námi nemusí žít a to se na jejich pohledech pozná) posílá e-mailem a nepočítá s tím, že by vyšly na stránkách papírových novin. S dovolením autora ocituji část jeho textu, která se týká důchodců:

Při své návštěvě v Česku v roce 1995 jsem vlezl do knihkupectví a začal na pultech pátrat po foglarovkách a mayovkách, protože to bylo asi tak všechno, co mne z české knižní produkce zajímalo. Vedle mne stál starší pán, jasně důchodce, a četl si v nějaké knížce, tedy činnost zcela normální v každé civilizované prodejně jako třeba Barna&Noble nebo Books A Million.

Nikoli tomu tak v Česku. Zezadu přišla prodavačka, která předtím aspoň deset minut telefonovala, mne minula, protože jsem zrovna jednu knížku položil a po druhé sáhl, ale oslovila toho dědulu vedle mne. "Tak koupíte si tu knížku nebo si ji chcete přečíst hned tady?"

Starý pán okamžitě položil knížku a sáhl po dveřích a odešel - já bych to popsal jako "okamžité prchnutí". Prodavačka se za ním podívala a pronesla: "Důchodce zasranej!" . "A copak vám ten důchodce udělal?", zajímal jsem se okamžitě. "Starejte se laskavě o svý!". bylo mi odseknuto. Tak jsem položil už vybrané knížky, foglarovka, nefoglarovka a šel si je koupit jinam.

A žasl jsem nad tím, jak je to možné. Proč v tom Česku je taková nenávist k důchodcům? Důchodce je v civilizovaném světě (což znamená, že nemluvím o Česku) osoba respektovaná a dostává se mu nejlepšího zacházení a ohledů. Vzpomněl jsem si na toho výše zmíněného českého důchodce před pár dny v našem knihkupectví Barnes&Noble, což je knihkupecká samoobsluha, žádná pultovka. Jeden důchodce si tam sedl a prodavačka tam běhala a vytahovala mu knížky z regálu…

Takových příhod by se dalo navyprávět hodně. To každý ví a zná. Svědčí o tom, že u nás se prolomila tradiční morálka přikazující úctu ke stáří; otázka ovšem je, proč? Odpověď je nabíledni. Důchodci jsou jediná skupina obyvatelstva, která pobírá finanční prostředky z národního důchodu, aniž do něho čímkoli přispívá. A navíc se důchodci nemohou bránit - viz fiasko strany toho soudruha, co posléze snědl chrousta.

Že obnova úcty ke stáří je otázka náboženská, o tom není sporu. Ale je to rovněž otázka politická, protože koneckonců lidé se aspoň u nás do značné míry řídí mechanismy, které vymyslí a uskutečňuje "velká" politika. Ta v současné době snížila důchodcům to, co měli dostat přidáno, a vyslala tak celé společnosti zřetelný signál: zpět k pradědům doby pohanské…

EM