ARCHIV

"otevřeno"

Komunistická kotelní inspirace

Při dvou neúspěšných volbách prezidenta republiky záleželo také na komunistických poslancích. Z celkového hlediska je dvojí ostudnou volbou vinen celý Parlament, ale pokud jde o jednotlivé politické strany, pak v různé míře. Těžko vyčítat ODS, že se chová tak, jak je to u politických stran obvyklé, to znamená normálně: má svého kandidáta a trvá na něm. Komunisté se ve volbě prosadili jako - mírně řečeno - jazýček na vahách, všichni si je předcházeli. A tak byl ve čtvrtek 30. ledna povolán místopředseda KSČM Ransdorf přímo do Kotle. Kromě hříchů této pozoruhodné strany mu paní Jílková vyčítala, že komunisté nepodpořili kandidáty sociální demokracie, kteří tak nebyli zvoleni.

Ransdorf se bránil logickým argumentem, že za pohromu sociálně demokratických kandidátů si mohou především sociální demokraté sami. Sice své kandidáty navrhli, ale volila je jen část jejich poslanců. Z debaty na toto téma musel být divák na rozpacích. Zato byl pravděpodobně u vytržení, když se přisprostle antikomunistické publikum sápalo na místopředsedu KSČM s výčitkami týkajícími se takřka výlučně vlády komunistů v minulosti. Byla to výtečná ukázka toho, jak diskuse neracionálně přemýšlejícího publika s komunisty nemá smysl. Bez racionální úvahy nelze dojít k víceméně samozřejmému závěru, že zavrženíhodná minulost není pro komunisty ani zdaleka tím nejpodstatnějším. Oni se přece mají výtečně, jejich nynější i bývalí aktivisté obsadili všechny možné výhodné funkce a byli by bláhoví, kdyby se přáli návrat k předlistopadovým poměrům. Co chtějí a co je jejich nepsaným programem, to dali najevo právě při volbě prezidenta svými požadavky, jimž by měl kandidát na prezidenta vyhovět. Tyto požadavky jsou čtyři (viz fejeton v minulém vydání Událostí): protiamerické stanovisko, zejména v otázce války s Irákem, odmítnutí jakýchkoli smířlivých gest vůči odsunutým Němcům, jasná podpora nájemníků proti majitelům domů a trvání na restituční hranici šlechty a katolické církve.

A tak se přece jen dostáváme k minulosti. V ní totiž mají tyto současné programové požadavky komunistů svůj základ. V revolučních letech po druhé světové válce (a v Benešových dekretech) byly se souhlasem českého obyvatelstva vyvlastněny majetky šlechty a sudetských Němců. Ti byli v letech 1945-1946 odsunuti. Teprve po únoru 1948 komunisté vyvlastnili katolickou církev. Lid neprotestoval. Ještě dávno předtím národ podvedl sám sebe a zamiloval se do Sovětského svazu; je přirozené, že rubem lásky k Velkému bratrovi byla nenávist vůči americkým imperialistům. Podpora nájemníků také není nic nového. Souvisí s odvěkou komunistickou politikou podporovat bez ohledu na věcnou stránku a co nejdemagogičtěji chudé, je-li jich hodně, proti bohatým.

Snažil jsem se naznačit, jaké nám od komunistů hrozí skutečné nebezpečí. Své opravdové a základní programové požadavky si nevymysleli teď, ale většinou pocházejí z poválečné doby, kdy se na nich shodly všechny, i "buržoazní" vládnoucí strany (vyvlastnění a odsun Němců, vyvlastnění šlechty, nenávist k "imperialistům" a k velkému kapitálu). V důsledku toho měly tehdy a mají i dnes velkou podporu voličů. Jak jsme se mohli přesvědčit, další požadavek se odvolává už jen na dílo komunistické strany, která bez odporu většiny obyvatelstva a se souhlasem jeho části ničila katolickou církev. - To vše, o čem se zmiňuji, je nebezpečné, protože uvedené programové postuláty jsou částí národní plebejské konvence a lid (nemyslím tím hřmotné antikomunisty z Kotle, ale skutečný lid) je chápe jako něco zcela přirozeného, jakoby vzešlého z lůna Přírody a ani se nediví, že co komunista, to národovec.

To vše ještě neznamená, že komunisté vyhrají volby. Ještě dlouho budou mít oni sami mnohem menší podporu než radikální plebejská konvence, kterou podporují a prosazují. Ostatní strany se totiž budou obávat uskutečňovat racionální politiku právě v těchto komunisty prosazovaných otázkách. Zejména sociální demokracie a lidovci budou nuceni přitvrdit. Budou se domnívat, že až dosud jen nedostatečně postupovali proti "imperialismu" a nedávali patřičně najevo neústupnost vůči sudetským Němcům, ani zrádné šlechtě. (Zajímavé bude ovšem sledovat budoucí postoj lidovců ke katolické církvi.) Že to tak není? Právě teď vláda jedná o zavedení vyšších daní pro "příliš" majetné občany. Evidentně chce vzít komunistům jejich osvědčenou zbraň - milionářskou dávku. Další, můžeme si tím být jisti, bude následovat.

Primitivní antikomunismus, který paní Jílková generuje u svého nenávistného publika komunistům ani trochu neublíží. Naopak.

EM