ARCHIV

"otevřeno"

Švejkovština za bojištěm

Parlament České republiky měl v týdnu od 13. do 17. ledna opravdu rušno. Kromě volby prezidenta měl na pořadu jednání otázku pomoci Spojeným státům v eventuální válce proti Iráku. S touto věcí Parlament (lépe řečeno Sněmovna) nepospíchal, přestože vládní návrh byl mírný a obsahoval několikeré "ale". Samo o sobě je to na pováženou, uvážíme-li, že Česká republika byla prvním státem, na který se Spojené státy obrátily s žádostí o pomoc. Válku proti Iráku vládní návrh nazval "případným souborem mezinárodních opatření k vymezení splnění Rady bezpečnosti OSN, souvisejících s odzbrojením Irácké republiky", přičemž pobyt "ozbrojených sil států v tomto případném souboru mezinárodních opatření na území ČR nesmí v žádném okamžiku překročit počet 500 osob"; český chemický prapor se má zapojit "do záchranných a humanitárních prací v případě použití nebo důvodného podezření z použití zbraní hromadného ničení proti civilnímu obyvatelstvu nebo koaličním jednotkám…atd." Pravda, prapor má přispět i "k vynucení splnění příslušných rezolucí rady bezpečnosti…za podmínky mandátu OSN." Vláda však chápala mandát velice široce, v nejhorším případě jako stanovisko předsedy Rady bezpečnosti k tomu, že Irák neplní dosavadní rezoluce Rady bezpečnosti.

O vládní návrh se rozpoutal ve Sněmovně litý boj a schválen byl teprve druhého dne po zahájení jednání. Pozměněný. Sněmovna přemýšlela, jak se vykroutit a nakonec se schovala za "jednoznačné" stanovisko Rady bezpečnosti: když Rada bezpečnosti nedá pokyn (jako že jej nedá), čeští vojáci by měli pouze statovat. (Zřejmě původní švejkovský návrh vlády potřeboval posvětit další haškovinou). Zdánlivě se tím usnesení parlamentu vymyká dvěma jasným evropským stanoviskům k Iráku. První zaujímají Francie a Německo, které rády zapomněly na obrovský podíl Spojených států při jejich osvobození od Hitlera a při ochraně před komunistickým nebezpečím i na to, že rovněž ony jsou částí euroamerické civilizace, a v podstatě pomoc Americe odmítly. Opačné stanovisko zaujalo Polsko, které neztratilo historickou paměť a řeklo jednoznačně ANO. České stanovisko je kompromisní ("ano, ale, když"), přičemž stěží splnitelné podmínky převažují. Blíží se tak postoji Německa a Francie.

Hlasy proti pomoci Spojeným státům postrádají základní historickou logiku. Je pošetilé domnívat se, že Evropa není s Amerikou na jedné lodi západní kultury a civilizace. Přitom demokratické státy- a dokonce i tak supersilné jako USA - velmi nerady válčí a k válečnému tažení přistoupí pouze tehdy, když není zbytí. Proč nevěříme Spojeným státům, že Irák ohrožuje už dnes a pro budoucno mír v regionu i mimo něj, když čtenář novin si takový úsudek mohl už dávno udělat sám? Situace na Blízkém a Středním východě je taková, že Spojené státy ji nemohou nechat takovou, jaká je, nebo v dohledné době dojde k explozi.

To je jedna stránka věci. Na druhé straně si nelze nevšimnout nekoncepční váhavosti české politiky. Ta dokáže od nepaměti říci jednoznačně ANO, jen když z toho má jednoznačný prospěch. Jinak se, většinou proti zájmu vlastního státu, obrňuje mnoha "ale", "když", "až" a dalšími podmínkami. Tato váhavost tedy má svou tradici. Například v roce 1968 nedokázala česká komunistická politika říci "prohráli jsme" a místo toho podepsala kolaborantský moskevský protokol; v listopadu 1989 si nedokázala demokratická politika přiznat, že komunisté jsou poraženi, a podnikala s nimi nedůstojné hrátky. Při první akci NATO (balkánské) pak česká diplomacie podrazila americké spojence "česko-řeckým plánem".

Ostatně stojí za povšimnutí, jak opatrný je dnes sám autor česko-řeckého plánu. Podle projevu Jana Kavana ve Sněmovně je třeba mít důkazy o tom, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení a je ochoten a schopen je použít. Důkazy o tom, že Irák tyto zbraně má, hledají zbrojní inspektoři OSN. Ti by měli mít podle Kavana k dispozici veškerý čas, veškeré zpravodajské informace a všechny další prostředky. (Velice to připomíná inspektory Červeného kříže, kteří koncem války marně hledali v německých koncentrácích násilí a antisemitismus.) Kavan také uvedl, že většina zemí OSN si přeje mírové řešení krize. Totálně rozbředlá OSN může být konec konců spokojena s tím, jakého si na letošek zvolila předsedu.

Bude zajímavé a hořce groteskní pozorovat, jakým způsobem bude česká politika váhat v blízké budoucnosti. V pátek se hlasování o návrhu vlády na zapojení české jednotky na straně Spojených států účastnil i horký kandidát na prezidenta Václav Klaus, velký přítel Spojených států, a s chutí se zdržel hlasování. Máme se na co těšit? Jistě, zatímco se debatuje o tom, máme-li vstoupit do Evropské unie, a účastnit se tak integračního procesu Evropy, zdá se, že do současné duchovní Evropy jsme už dávno vstoupili. Ta je degenerovaná, demoralizovaná a je jen otázkou času, kdy její první státy začnou vzývat Alláha. Naši vlastenci by si měli vzpomenout na hodnoty staré dobré Evropy, protože ty - na rozdíl do pacifistické demagogie oficiální německé a francouzské politiky - stojí za to, abychom se jich zuby nehty drželi. Místo toho se česká politika distancuje od Ameriky. Je to ostudné.

EM