ARCHIV

"otevřeno"

Zpráva Vinounovy komise o Metru

Málokdo ví - v Česku asi kromě autora těchto řádků nikdo -, že již několik měsíců pilně a pečlivě pracuje Internacionální komise pro rehabilitaci pražského Metra, kterou ustavil sardinský senátor José Vinoun. Účelem komise bylo bez ohledu na názory kohokoli a čehokoli dospět do konce roku 2002 k závěrům o hlavních příčinách katastrofy pražského Metra v době letošních povodní a označit okruh viníků. Komise nyní vydala obsáhlou tzv. Definitivní zprávu, jejíž hlavní závěry o příčinách katastrofy Metra tu co nejstručněji reprodukujeme.

1. Prapůvodní příčinou byly špatné plánovací práce na jednotlivých trasách. Ti, kdož se jich zúčastnili, nepředpokládali, že by v Čechách mohlo pršet déle než tři dny a v Praze jakožto v hlavním městě republiky ani to ne. Dále předpokládali, že Metro se bude stavět z kvalitního materiálu, z něhož nikdo ani gram neodcizí. To vše byly předpoklady příliš odvážné a nanejvýš riskantní.

2. Další příčinou byli dodavatelé. Dodávali nekvalitní materiál a předstírali, že je kvalitní.

3. To nebylo vše. Nepochybnou příčinou byli rovněž pracovníci na stavbě Metra, z nichž

(a) někteří (doufejme že ne mnozí) se flákali, jak jen to bylo možné,

(b) uzmuli (ukradli), co mohli,

(c) mysleli si, že jsou chytřejší než předpisy a pokyny nadřízených, a kde vycítili vhodnou příležitost, dělali práci podle svého, a to špatně.

4. Další příčinou byly nedostatky v činnosti pracovníků technické kontroly a údržby, kteří považovali to vše za přirozené, v tomto středoevropském prostoru nezměnitelné, a tedy také nepostižitelné.

5. Nejzávažnější příčinou ovšem, soudí Vinounova komise, je jako vždy v Česku nepřátelský vztah mezi politickými a hospodářskými institucemi na jedné straně a přírodou a jejími živly na straně druhé. Za reálného socialismu platila zlatá zásada, že největším nepřítelem socialismu je jaro, léto, podzim a zima, a kdosi se pravděpodobně pokoušel tvrdit, že pro postkomunistický kapitalismus nic takového neplatí. Platí, říká José Vinoun, příroda má na tom všem podíl největší, vždyť kdyby tak dlouho nepršelo, nebyly by záplavy a bez záplav by nebylo ani tříčtvrteční zkázy pražského Metra. A příroda, uzavírá zpráva Internacionální komise, je také jediný viník, na kterého lze ukázat prstem. Nic jiného se s ním bohužel dělat nedá…

…Dobře, tak to byl pokus o jakýsi druh černého humoru. A třebas tomu či onomu čtenáři není právě po chuti, snad dá závěrům "komise" většinou za pravdu. Je tomu bohužel u nás tak, že na zlaté české ruce si pamatují jen starší generace a to ještě už jen jako na fámu. V desetiletích vlády komunistů se národ uchýlil do soukromí a "veřejný" majetek i práce pro společnost mu byly stále víc lhostejné. Byly dokonce pokusy vydávat tyto postoje za jakýsi odpor a rozkrádání za ochranu materiálních hodnot, které by jinak přišly vniveč. Aby to bylo možné, vytvořila se jakási solidarita s těmi, kteří takto bezostyšně obcházeli a překračovali běžné morální příkazy. Reálně socialistická antimorálka prostupovala celou společností odzdola až hodně nahoru. A měla hlavně zlou, negativní stránku: "odpor" proti režimu byl a zůstal rozkrádáním, lhostejný vztah k cizímu majetku cynismem, špatná práce flákárnou. Může být něco lepším dokladem těchto tvrzení než právě Metro? A dokladem toho, že tato antimorálka vítězí nad starou dobrou křesťanskou morálkou takřka ve všech směrech i v dnešních demokratických poměrech?

Ať už oficiální zkoumání včetně policejního dojdou k jakýmkoli závěrům, měla by být demoralizace, jejímž projevem byla katastrofa pražského Metra, podnětem pro politické činitele, že se toho musí u nás dát do pořádku mnohem víc, než si dosud myslíme.

EM, Lidové noviny 30. prosince 2002