ARCHIV

"otevřeno"

Proti gestu žáden dišputát

K Československé republice se Evropský parlament zachoval velice vlídně. Když 20. listopadu přijal rezoluci o připravenosti deseti kandidátských zemí na vstup do EU, prohlásil, že Benešovy dekrety nejsou překážkou pro vstup ČR a měl vlastně pouze tři zásadní připomínky. Jedna je obecná, že vyhnání z etnických důvodů se příčí zásadám Unie, dvě se týkaly Česka jako takového: že amnestijní zákon č. 115/1946 Sb. nemá z hlediska současných právních nároků právo na existenci a že by ze strany ČR bylo žádoucí "politické gesto" (samozřejmě se tím míní problematika vyhnání Němců a Benešových dekretů). Takové gesto by bylo více než důležité, jelikož by otevřelo cestu k jednáním, která by konečně zmírnila oboustranné výčitky a také nároky aspoň na přijatelnou úroveň.

Zřejmě právě proto nenašel dosud tento požadavek Evropského parlamentu patřičnou odezvu v řadách české vysoké politiky. Zda je patřičná či nepatřičná reakce předsedy Senátu Petra Pitharta ("Deklarace: evropská po vzoru česko-německé", Právo 6.12.2002), to je - zdánlivě -otázka. Petr Pithart se totiž domnívá, že gesto nelze dělat na vyzvání (ptám se: proč?), nelze si je objednat, být k němu doveden za ruku, nelze s ním obchodovat. "A hlavně: právní názor na to, co se dělo u nás po skončení války, je a bude jiný na české a jiný na německé straně…Nedělo se to navíc jen u nás. Jinde se děly jiné, v lecčem i horší věci…"

Opravdu nevím, co mají s takovým gestem společného "jiné, v lecčems horší věci" a proč by ke gestu nebylo možno přistoupit na vyzvání. Zdá se jako by to bylo zapotřebí vysvětlit; možná to však vysvětluje Petr Pithart sám, když v citovaných větách i v dalším textu neustále zdůrazňuje obtížnost obdobných aktů. Navíc na rozdíl od rezoluce Evropského parlamentu nehovoří o politickém gestu, ale pouze o gestu. Jak víme, je pro českou stranu jakékoli gesto obtížné proto, že česká politika se celkově pokud jde o vztah k sousedům, drží v ideových a politických hranicích roku 1945. Politické gesto by znamenalo vykročení z těchto hranic do současného, skutečného světa a právě to vykročení je tak obtížné a těžké (například proto, že strana, která by se odhodlala je navrhnout, by okamžitě byla obviněna z poškozování národních zájmů).

Petr Pithart si je toho příliš dobře vědom. Podle něho by stačilo (jako gesto), kdyby Česká republika začala pracovat na evropské deklaraci, která by vyjadřovala mj. lítost nad křivdami a ukrutnostmi, které se páchaly během druhé světové války i po ní. Její vypracování a podepsání všem evropskými státy navrhuje v uvedené rezoluci Evropský parlament.

Pithartovi tedy stačí málo, aby rezoluci Evropského parlamentu zkreslil. Ta totiž pokládá vytvoření evropské deklarace za věc a zájem všech evropských národů, kdežto připomínku, že by bylo žádoucí politické gesto, adresuje pochopitelně pouze a výlučně České republice. Domnívá-li se Petr Pithart, že "rozšíření Unie je mimořádně vhodnou příležitostí zavřít konečně tu strašnou válku alespoň účetně," není proč s ním polemizovat. Avšak evropská deklarace je jedna věc a české politické gesto věc druhá. Není dobré začít na gestu pracovat tím, že se poplete s evropskou deklarací.

EM