ARCHIV

"otevřeno"

Dějiny již nejsou předmětem diskuse…

Zatímco se v nejrůznějších institucích a médiích pozvolna začíná uvažovat o tom, zda by snad nebylo vhodné povolit pár nekonformních textů o poválečném vyhnání Němců a o poválečných dekretech, postupuje nevelký, skromný časopis vinohradského evangelického sboru Hrozen bez rozpaků a bez okolků. Statečně odolává světskému pokušení konformity s mocnými, jinak řečeno pokračuje v diskusi o poválečném vyhnání Němců, kterou zahájilo letos v létě. Hrozen postupuje "vyváženě" (v dobrém slova smyslu): přetiskl "Stanovisko Sdružení českých historiků", které autoritativně hájí vyhnání Němců a Benešovy dekrety, a nyní, v listopadovém čísle přináší dvanáct bodů, v nichž se k tomuto stanovisku vyjadřuje nizozemský historik Dr. Petr Morée (přednáší nyní na Evangelické teologické fakultě v Praze). Pohled Petera Moréeho je poučný.

Nemohu reprodukovat všechny argumenty nizozemského historika, a tak upozorním na základní. Dr. Peter Morée se podobně jako mnoho domácích autorů domnívá, že v stanovisku Sdružení historiků jde o sugerování názoru, podle něhož existuje jednotný, autoritativní výklad otázek týkajících se Benešových dekretů (daný tímto stanoviskem). "Jinými slovy: v pozadí stanoviska jsou prvky totalitního myšlení." Stanovisko Sdružení historiků, domnívá se Peter Morée nepřipouští, že v konkrétní chvíli bylo možno jednat jinak než jak po válce jednala česká strana - "běh událostí byl nevyhnutelný a úkolem historiků je vysvětlit to kritickým tazatelům".

Autor zásadně nesouhlasí ani s bodem 3 stanoviska, označujícím habsburskou monarchii v první světové válce jednoznačně za agresora. Stanovisko totiž zaměňuje "mocensko-vojenský výsledek s kategorií morální, jakoby se pravda rovnala politické realitě". Obdobně nás stanovisko vede k tomu, abychom pohlíželi na vyhnání Němců: že jde o nevyhnutelný výsledek druhé světové války. Stanovisko zachází s historickými událostmi selektivně. Například zdůrazňuje že politické zřízení první republiky znalo dalekosáhlá práva menšin, ale neuvádí, že zdaleka ne všechna práva menšin byla uplatněna v praxi a pozice německé menšiny že nebyla jednoduchá. Neuvádí, že ke konci války byl pro Stalina odsun jedním z prostředků, jak získat v Československu víc vlivu.

Peteru Meréemu se ani trochu nelíbí tvrzení stanoviska, že odsun byl součástí a výsledkem komplikovaného soužití Čechů a Němců. Naopak, uvádí autor, je třeba "mnohem víc než dosud…studovat a zkoumat odsun jako akt vybočující z rámce česko-německého soužití, jako akt svou podstatou ve světle tradic středoevropského prostoru cizí."

Zdůraznění této dosud většinou opomíjené a svým způsobem samozřejmé okolnosti je důležité pro politiku i pro historiografii; kdo jiný už by ji měl brát v potaz než historikové. Neděje se tak. A z toho pramení i naprostý údiv nezávislého nizozemského pozorovatele, který v posledním bodu své kritiky "Stanoviska" píše:

"Historici Sdružení neměli žel odvahu o problematice vyhnání českých Němců otevřeně diskutovat. Jejich snaha posvětit stanoviskem politickou demagogii z jara letošního roku je až nepochopitelná.. V demokratické státě již přece vědec nemusí souhlasit s vládou či s režimem, je naopak žádoucí, aby si udržel od politických cílů odstup. Úkolem historika nejsou autorizované a pro režim přijatelné dějiny, ale ani útěcha vlastních spoluobčanů v některých choulostivých otázkách (jak to zní v závěrečné části stanoviska). Mnohem spíše vidím úkol historika v tom, že svými dějinnými analýzami a interpretacemi ukáže možnost kritického a osvobodivého sebepoznání - což je opakem toho, když se dějiny používají k vlastnímu sebeospravedlnění…"

Dovolím si jen trochu málo odbočit. Před summitem NATO vládla v Praze nervozita a Pražané se báli. Při summitu samém pak buď ujeli z Prahy nebo se zavřeli doma. Snad proto, že také bydlím v Praze, dobře chápu tento druh strachu. Jde o strach, a tak jistým způsobem souvisí se strachem historiků vůči stanovisku Sdružení historiků. Zde však jde o strach zcela jiného druhu. Ukazuje se, že historici - přinejmenším historici nejnovějších dějin - potřebují k dobré práci nejen historické vzdělání, ale také elementární dávku odvahy. Bez ní je jejich práce problematická. V tom, jak čeští historici chápou stanovisko Sdružení historiků, se to projevuje tím, že mlčí jako ryba. To je nedůstojné a pro každého, kdo studoval historii (sám k nim patřím), pokořující. Dr. Peter Morée se podivuje, že pod stanoviskem nejsou podepsáni ti, kteří s ním souhlasí; alespoň to si měli čačtí nezávislí historici prosadit.

Nizozemský historik nechápe strach českých historiků z konfliktů. Musím se přiznat, že toto upřímné nepochopení sdílím.

EM