ARCHIV

"otevřeno"

Žena za televizním pultem

Kdyby v televizi chtěli uvést seriál "Okres na severu", ve kterém v 80. letech minulého století dominoval Jaroslav Moučka jako ušlechtilý stranický funkcionář, vyvolalo by to nepochybně velkou vlnu protestů. Uvedení majora Zemana vedlo k protestům intelektuálů a bývalých disidentů. Zato "Žena za pultem" vyvolává v řadách diváků hlavně sympatie. Každý z těchto tří seriálů představuje určitý typ.

"Okres na severu" byl už tím, že jeho protagonistou je funkcionář KSČ, jednoznačně agitpropagačním materiálem. Je to jeden pól předlistopadové tvorby seriálů, seriál stranicky angažovaný. "30 případů majora Zemana", se mu tímto charakterem podobá, a přesto našel v televizi i mimo ni hodně zastánců. "Hrdiny" seriálu o majoru Zemanovi totiž byli obránci naší bezpečnosti (před kapitalisty i před dalšími nebezpečnými lidmi - například před těmi, kteří chtěli utéct do ciziny). Tím, že se zabýval událostmi od osvobození v roce 1945, nahrazovaly vyslovené bludy seriálu velké většině obyvatelstva chybějící znalosti o nedávné minulosti.

Proti tomu má "Žena za pultem" téma zcela nepolitické: jde o zdánlivě všední příběhy, jak je přinášel každodenní provoz potravinářské samoobsluhy. Tyto příběhy spojuje postava Aničky, ženy, která má problémy hlavně proto, že vyčerpává veškerý svůj zájem a své schopnosti v prospěch druhých.

Dalo by se tedy položit otázku, zda "Žena za pultem" podává obraz všedního dne 80. let? To by bylo kruté; kladli bychom na tento seriál měřítko, jemuž seriály jakožto žánr nemohou dostát. Už jen rozměrná a rozmělňovaná fabule je nutí, aby nadřadily pohledu na skutečnost zřetele, které vyhovují formální struktuře seriálu. V období, kdy u nás vládli komunisté, se ještě navíc tato formální struktura - i nepolitického seriálu - musela přizpůsobit jim, komunistům. Do "Ženy za pultem" proniká toto přizpůsobení jakoby z prostředí, v němž se odehrává děj.

Toto prostředí zasluhuje pozornost. Ti, kdo pamatují vymetené, zbožím jen tak tak dotčené socialistické samoobsluhy, by si mohli myslet, že seriál, jehož prostředím je samoobsluha, musí po těch letech vypadat směšně. Ale to by se mýlili. Tvůrci dokázali v seriálu, o němž hovoříme, vytvořit jakousi virtuální samoobsluhu, jejíž sortiment není zcela zřetelný, ale ve svém souhrnu budí dojem jakéhosi kulturně vyhlížejícího předchůdce Delvity nebo Meinla. Do tohoto idealizovaného prostředí jsou zasazeni idealizovaní lidé (což není u seriálu nijak mimořádné). Mají své vady, ale v zásadě jsou dobří a hlavně jsou poslušni svého vedoucího (Vladimír Menšík), reprezentujícího socialismus a vládnoucí stranu. Činí tak mimo jiné proslovy, které jsou v příkrém rozporu s tehdejší realitou. Zda tyto ústupky scénárista a režisér udělat museli, anebo jestli předem chtěli učinit dílo pro režim přijatelné, těžko vědět. Mnohé z těchto úliteb divák nerozpozná, protože jsou zamaskovány dějem, charakterem jednajících postav a někdy i výkony herců. Vznikl tak pozitivní seriál, přímo předurčený k tomu, aby se zalíbil divákům.

Televize a ti, kteří ji tehdy ze zákulisí řídili, dobře věděli, co dělají. Hlavní postava seriálu, žena sympatická, lidská, každému a všem nápomocná, byla přímo vymyšlena pro Jiřinu Švorcovou. Tato herečka se tehdy pro svůj elán fanatické komunistické funkcionářky těšila všeobecně velmi špatné pověsti a tu právě měla "Žena za pultem" podstatně vylepšit. Podařilo se - tvůrci seriálu zdařile využili dávného poznatku, že divák iracionálně zaměňuje vlastnosti herce s postavou, kterou ztvárňuje (herec představující někoho velmi moudrého, bývá sám, často v rozporu se skutečností, považován také za moudrého). Z funkcionářky bezvýhradně oddané režimu se Jiřina Švorcová stala v očích diváků vlídnou a moudrou ženou za pultem.

Asi je třeba připomenout, že to, co bylo řečeno, nemá sloužit jako argument proti uvádění tohoto seriálu v televizi. Předchozí odstavce mají pouze naznačit, jaký je vztah "Ženy za pultem" k předlistopadové realitě. Že tehdejší samoobsluhy neměly s dnešními obchody společné to základní (zboží), že jejich obsluhy měly hodně daleko k andělům a vedoucí k báječnému Menšíkovi. A konec konců i to, že Jiřina Švorcová byla tehdy a je i dnes hlavně komunistickou aktivistkou.

EM