ARCHIV

"otevřeno"

Není nad stranu

Vedení ODS se usneslo, že bude prosazovat přímou volbu prezidenta - a už teď, hned. Nijak se netajilo tím, že změna ústavy, která by v takovém případě byla nutná, by byla účelová: ODS jde o to, aby prezidentem byl zvolen Václav Klaus a to za daného stavu není dosti dobře možné. Z ODS to zaznělo jako výstřel z Aurory, něco v právním státě nepředstavitelného. Jak to napsal Jan Macháček v MfDNES 16.10.2002: "ODS není upřímná, je spíše bezostyšná. K ústavě se chová jako k cáru papíru, jako k hadru, kterým si otře mastnou pusu."

Není divu, že se proti záměru ODS zvedla vlna odporu. Čekali bychom ovšem, že s výjimkou extrémních politických skupin, bude tato vlna odporu všeobecná. A to se nestalo. Čtvrt roku před volbami, o jejichž charakter jde, vznikla dokonce diskuse. Tak se v témž čísle MfDNES (16. října) dozvídáme: "Pokud nechceme mít na Hradčanech figurku dosazenou z vůle politických stran, musí Havlova následníka zvolit občané sami. Ať kandidáti přesvědčují občany a nespoléhají na zákulisní politické dohody. A ať si je to tentokrát kvůli panu profesorovi - i on bude muset dokázat, jestli má v české politice co dělat, nebo ne. Jednoznačný účet přitom vystaví voliči. Mají na to právo." (Petr Šimůnek). To není v tomto duchu hlas jediný.Dobrá, ale proč má svobodná výměna názorů právě v této záležitosti vadit?

Situace není tak obtížná, abychom se v ní nemohli orientovat. V naší postkomunistické společnosti fungují určité věci obráceně, než jak by tomu mělo být v řádném právním demokratickém státě. U nás panuje národní jednota v boji za zachování Benešových dekretů a světlé památky na etnickou čistku. To je evidentně jednota falešná, která ve skutečnosti národu škodí. Proti tomu nejsme jednotni v ochraně základu právního státu, to znamená ústavy a zákonů. Druhá největší strana si může dovolit usnést se čtvrt roku před prezidentskými volbami, že je třeba změnit ústavu, protože za daného stavu nemá její kandidát šanci. ODS si tedy mohla dovolit prosazovat ustanovení, podle kterého je její zájem (strany) a zájem jejího význačného člena nadřazen zájmům celku. Jak je to možné?

Inu jsme právě postkomunistická společnost. Za reálného socialismu panovala takzvaná socialistická zákonnost, neboli: vůle a zájmy komunistické strany byly základním zákonem, který určoval také význam právních předpisů. Pokud by v té době KSČ chtěla, mohla prosadit v jakékoli lhůtě jakýkoli zákon o volbě prezidenta, v tom jí nemohl nikdo zabránit. Jak je to dnes, to uvidíme. Je to opravdu tak, že tradice socialistické zákonnosti u nás stále ještě platí? Bohužel, odpor proti tomu, co ODS provedla, není tak všeobecný, abychom mohli říci, že jsme s touto neblahou tradicí skoncovali.

EM