ARCHIV

"otevřeno"

Pozitivní osobnosti o česko-německých vztazích

V letošním Mladém světě č. 33 je pod ironizujícím titulkem "Profesor extremista" otištěn rozhovor se Zdeňkem Zbořilem, který je tu prezentován jako "historik a politolog, pedagog, rebel, soudní znalec, kritik extremistů". Je užitečné tuto charakteristiku poněkud upravit. "Profesor extremista" totiž kritiku některých publikací mnohonásobně splétá s funkcí soudního znalce; tak se nedávno pokusil o kriminalizaci vydavatele a překladatelky prosudetoněmecké, ale zcela legální publikace. Jakkoli bychom ji stěží mohli doporučit jako školní četbu, těžko za ni autory, vydavatele i překladatelku poslat do kriminálu, a tak profesor extremista nařkl knížku z čehosi, o čem ona sama ani neví, z antisemitismu. V ohledu vyhnání nemá Zdeněk Zbořil k důkazům příliš daleko. Dokazuje to mimo jiné tím, jak v uvedeném rozhovoru Mladého světa na otázku, co si myslí o vzkříšení debat kolem Benešových dekretů, deptá Sidonii Dědinovou:

Kampaň začala velmi brutálně v Rakousku, kde byla v Neue Krone přetiskována práce Sidonie Dědinové "Beneš-likvidátor". Autorka se vydává za historičku a její práce obsahuje falešná data. Třeba těch dvě stě až tři sta tisíc zabitých při odsunu, aniž je doloženo, kde byli pochováni.

Zvláštní důkazní řízení. Počet obětí je v práci Sidonie Dědinové zřejmě nadsazen, nicméně v hranicích pravděpodobnosti se počet obětí pohybuje kolem jednoho sta tisíc (naposledy uvádí Konrád Badenheuer na základě pramenného studia něco přes sto tisíc) a v nesčíslném množství případů jde o hromadné hroby. Pachatelé (vrazi) mají ve zvyku spíš hromadné hroby zamaskovávat než označovat. Takže počet obětí je a bude stanovován odhadem (to potvrzuje i odhad benešofilské smíšené česko-německé komise historiků). Nikdo tedy nemůže doložit, kde jsou desetitisíce obětí vyhnání pohřbeny, a většina z nich nemůže být pochopitelně identifikována. Ale Sidonie Dědinová měla podle Zdeňka Zbořila uvést, kde byli pochováni, jinak jde o "falešná data". Těžká věc, ale přece jen bychom mohli profesoru-extremistovi pomoci: ti zabití při odsunu jsou přece pochováni u nás, v naší krásné české zemi; jeho domněnka, že "mnozí jsou pohřbeni u Stalingradu, Moskvy nebo u Kurska", je nepříliš vkusná. Nedostatek vkusu Zdeněk Zbořil dokazuje i ve věcech víceméně aktuálních, protože za vše, co vyvádí česká politika, může - Landsmannschaft:

Chápal jsem, že se Miloš Zeman naštval, Václav Klaus se trochu opozdil, ale jeho strana vystoupila o to razantněji. Základ ale skutečně je v požadavcích landsmanšaftu a Vitikobundu, což jsou opravdu bývalí esesáci.

Když to člověk čte, málem dostane strach, zda ho nepřepadnou wehrwolfové…

Druhá z dnešních pozitivních osobností je známější. Je to hudební expert a velký odpůrce katolické církve Zdeněk Mahler. Není třeba jej představovat, jeho pozitivnost však vyplývá z následujícího výroku

Považuji hlasy národního nihilismu za projev čecháčkovství a slouhovství, za programové podtínání elementárního, oprávněného sebevědomí.

Že se dnes tento programový nihilismus tak silně projevuje, na tom mají velkou vinu média:

…jak to vypadá s tiskem? Stal se téměř důsledně cizím majetkem… Stačí jen to výrazivo! V jistých rakouských, německých, ale i domácích novinách si přečtete o stanovisku českého premiéra, že jde o "tlučhubovy hrátky ve švejkánii", o odsunu se píše jako o "vyvražďování národa", prezidentu Benešovi je spíláno co "válečnému zločinci a hromadném vrahovi", o Lidicích se tvrdí, že ve skutečnosti je vystříleli a vypálili Češi…

Zajímalo by mne, který český tisk napsal, že Lidice vypálili Češi. Těžko se to dozvědět, tak velký autor nejen necituje, ale ani nespecifikuje národní příslušnost kritizovaných listů. Jde o "jisté" rakouské, německé, ale i domácí noviny. Nejde snad také o noviny novozélandské? - Asi ne, protože Zdeněk Mahler v témž textu (jde o úryvky ze stejnojmenného článku z Přísně tajné /speciál/, č. 3/2002, otištěné v Střelecké revui - č. 9/2002) zdůrazňuje, že velmi nedobrá je hlavně situace u nás doma:

Hakenkreuzleři ovládli Sudety. Hitler si zde zjednal pátou kolonu, mnichovským diktátem za asistence západních mocností konečně uspěli - Československo bylo rozsápáno. V roce 1945 došlo k trestu za vlastizradu a válečné provinění. Krutá nezbytnost odsunu, nejen z Československa, měla napříště zajistit klid a mír v Evropě. Konec dějin se ovšem nikdy nekoná. Existují nenapravitelné spolky, které dychtí expanzi obnovit. Měl-li Hitler pátou kolonu v Sudeťácích, vytvořili si teď Sudeťáci pátou kolonu z některých našich publicistů a politiků. Polínka v téhle hře s ohněm přikládají zdejší monarchističtí a ultramontánní pohrobkové i prosudetská lobby. Jsou to jenom hejlové? Anebo cosi horšího?

(…) Jsme … svědky něčeho, s čím se jinde na světě jen tak nesetkáte. V posledních desetiletích se u nás zformovala docela početná skupina, která vyrukovala s masivní revizí v hodnocení našeho národního usilování a vůbec českých dějin a jejich smyslu. Hlásají například, že jsme v historických zkouškách nikdy neobstáli, že se vyznačujeme průkaznou druhořadostí a nekvalitností, že naše kultura byla zpravidla jen odvozená, že nejsme schopni sami hospodařit ve vlastní domácnosti, že čeština je pasé a český národ bez budoucnosti...

Mohli bychom se pousmát nad tím, jak Zdeněk Mahler opisuje "sudetoněmecké pojetí českých dějin" v pojetí prof. Jaroslava Pánka. A právě tak jako prof. Pánek ani Zdeněk Mahler nejmenuje. Kdo to je, ta skupina ničemů a "ultramontánních pohrobků", o kterých píše, kolik za svou rozkladnou práci dostávají eur (jsou přece pátou kolonou sudetských Němců)? Slova slova slova - a jaká zlá a hanlivá. Denunciantská slova, která mohou znesnadnit orientaci mnohým z těch, kteří nejsou s daným tématem blíže seznámeni. Tomu lze těžko zabránit jinak než trpělivým vysvětlováním, jak to vlastně všechno bylo a je. Snad to někdy bude možné, až se média a tisk (který je podle Zdeňka Mahlera takřka důsledně cizím majetkem) rozpomenou na své skutečné poslání a takové vysvětlování umožní.

Emanuel Mandler